O makové panence

Docela by mě zajímalo, jestli někdy někdo podrobil tenhle večerníček hlubší psychologické analýze. Je to celé o jakémsi iritujícím vtahu mezi nemotorou Emanuelem (v podstatě velmi nevýrazná postava) a makovou panenkou. Od počátku počítáme s tím, že tihle dva k sobě patří a mají se rádi. Jenže to je zcela mylné a podsunuté východisko, neboť skutečnost tohoto konkrétního animovaného seriálu má mnohem blíž k životu. Zatímco motýl Emanuel truchlivě sedí na květu a opájí svou hlavu (i s parádní EMO-patkou) depresivními teoriemi, zda je či není milován, Maková panenka se mu neustále camrá s jinými frajery - ať už jde o afrického motýla, chodící žalud, co ztratil čepičku (ehm, dobré jitro, pane Freud), nebo jakoukoli jinou muskulinní entitu. Prakticky v každém díle se panenka nechává s potěšením svádět od ostatních a téměř pokaždé symbolicky podlehne, kterýžto fakt je pochopitelně řešen pouze náznakem, ale při čtení mezi řádky nabývá zcela konkrétní sémantické hodnoty... Přičemž frekvence těchto aktů sexuální nevěry bývá téměř železně pravidelná, takže panenka v červené sukýnce budí v průběhu seriálu velmi frivolní až promiskuitní dojem (až by se dalo čistě vědecky konstatovat, že je to hnusná špinavá děvka). Jenže to je pouze jeden úhel pohledu - musíme totiž jedním dechem poznamenat, že mdlý motýl Emanuel si za své životní útrapy může z valné části sám. Je to zkrátka taková pápěrka ("sisina"), prototyp básníka, který si neumí udržet ženskou, protože má hlavu neustále v oblacích a nedokáže se postavit pevnýma nohama na zem, nebo si nedejbože dupnout. Zmíněná příznačná změkčilost (ještě podpořená depresivní narací Vlastimila Brodského) dělá z Emanuela jednu z nejprotivnějších postav televizních večerníků. To je podle mě celkem kámen úrazu a příčina relativního neúspěchu této televizní série. Děti situaci v podstatě nerozumí: mají před sebou pouze permanentně frustrovanou postavu motýla a jeho mileneckou polovičku, která partnera nechce a vrací se k němu jen proto, aby ho mohla v příštím díle zase zranit... A dospělí tuhle situaci vnímají spíš podvědomě, takže si často ani nedokáží vysvětlit, proč jim večerníček připadá protivný. Tak...teď už to víte a já zavírám dnešní psychologickou poradnu. (03.06.2010)

Myslím, že strýček G to celkem dokonale rozebral, až na to, že Emanuel (natož celý večerníček) není protivný. Je to jen tragicky neschopná postava, jejímž vyobrazením tvůrci zřejmě nevědomě o pár desetiletí předstihli dobu, neboť podobných tragédů je v českém filmu zvláště v devadesátých letech plno. A ten máček ze staré moudré makovice přece taky všechno nevyřeší, věru nevím, co tím autoři chtěli naznačit. (20.01.2017)

Sice klasika, ale ne taková, jako jiné pohádky. V době sledování těchto příběhů jsem prožíval nejlepší léta svého života. Ano, bylo to samozřejmě dětství. Žádná starost, žádný problém. A tak jsem se mohl soustředit na Makovou panenku. Příběhy postrádaly špetku vtipu, přeci jen se jedná o Večerníček, který by alespoň trochu rozveselení měl obsahovat. Hlas pana Brodského byl milý a pěkný, ale mě to prostě nechytlo, tak jako Pohádky o mašinkách, nebo Krakonoš. Hodnotím, tak jak hodnotím a nikdo mě nepřemluví:-) (24.01.2011)

Lehce podprůměrný večerníček od jinak mimořádně úspěšného dětského animovaného scénáristy a režiséra. Nevím, ale nikdy mě moc tyto příběhy Makové panenky v červené sukénce tančící mezi květy vlčího máku společně s motýlem Emanuelem nezaujali (možná to bylo jen tím že jsem byl přeci jenom kluk, nebo jsem byl prostě na tyto a jimi podobné příběhy už tenkrát moc duševně a psychicky vyspělí). Připadá mi, jako by byl tento večerníček valnou vetšinou lidí tak trochu možná neprávem opomíjen a zapomenut, ale na druhou stranu si říkám, co by za tento nápad dnešní scénáristé vůbec dali. Netřeba o tom více mluvit, sami víme co poslední dobou vzniká za skvosty a následně běží v naší televizi. (03.09.2006)

Jako dítě mě hodně vystrašil díl o dvou Emanuelech. Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého dětského světa naprosto nečekaně vletěl, jako příšerná noční můra, ten druhý Emanuel a jako motýl-buldozer mi rozjezdil všechny bábovičky. Moje představy o čisté a silné lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří jednou i ke mě. A už nás nikdy nic než smrt nerozdělí... A pak mi na dveře dětského pokojíčku zaklepal hůlkou ten dvojník a zblbnul mi mojí panenku, syčák! Moje dětská hlavička prostě nepobrala, jak je to možné... Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku, naprosto... dlabe. Byla to prostě taková první pořádná facka od života, jako záloha na všechny ty další, které už na mě natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl s nastalou situací chlapsky vypořádat, třísknout dveřma a letět opylovat jinej kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to vím. Jak se vzácně shodli akisha a prvosenka od vedle : "Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd" :-) (16.02.2013)