48 hodin v Paříži

"Žádný mrtvý tak nesmrdí už za 12 hodin. Dokonce ani Dédé." Kde nepomůže recepční, komisař Moulin ani ambasáda, tam pomůže Michelle. A tím se dostáváme k jedinýmu důvodu, proč se občas na 48 hodin zastavím v Paříži. Michelle je prostě úžasná a čas strávený s ní mě prostě baví. Horší je to s panem doktorem, záměnou kufrů a hledáním manželky. Nic z toho mě nijak zásadně nebavilo, ale s Michelle bych hledal rád. Jen si nejsem úplně jistej tím, jestli bych chtěl něco najít. (25.03.2019)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Asi najslabší "Polanski". Problém vidím hlavne v dejovej linke, ktorá mi prišla chaotická a totálne bez šťavy. Jednoducho tu nie je nič, čo by aspoň trochu zaujalo. A tak pekne to začínalo... škoda. Jediné plus sú herci. Žiadny mrazivý thriller na spôsob Hitchcocka sa veruže nekoná. Slabší priemer. 55/100 (09.06.2023)

Myslel jsem si, že to bude lepší. Kór, když na režisérské stolici vidíte Polanského a v hlavní roli Harrisona Forda. Téma je totiž klasické. Líbánky, náhlý únos ženy a stopovačka. Jenže ta stopovačka tady byla hrozně divná. Vlastně dost nezajímavá a taková jako když vlastně ani stopovačkou není. Harrison se tady tak nějak prolítal k finále, ani nevím jak, a těch 48 hodin pekla ukončil tak nějak frk frk a nic z toho. (12.06.2023)

Ennio Morricone bravo, jen hudbu pro scénu s auty bych mu přehrál, je to hrůza. Skvělý dabing Taťány Medvecké, nezvykle Petr Štepánek na Forda a páté kolo u vozu - skvělá Libuška, překvapily i štěky komisaře Maigreta, nadabované Mirkem Moravcem. Asi bych postavy přeobsadil, Emmanuelle Seigner zbytečně moc sexy, Betty Buckley spíš jak americká ministryně zahraničí.. (25.09.2015)