Karel, já a ty

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)

Ne, tohle vážně hodnotit nemohu. Některé filmy by měly mít místo hvězdičky nějaký jasný piktogram - že jsou jen pro lidi do maximálně 25 let, kteří v sobě ještě mají nezvladatelnou touhu plácat (pardon: filozofovat) o životě. Nic ve zlém, ale obávám se, že pro nás ostatní už je to nepoživatelné. Autorovi všeho, Bohdanovi Karáskovi, už ale táhne na čtyřicítku, takže se možná maličko vnucuje otázka, zda není nějak opožděn ve vývoji (nebo ten film prostě jen chystal dlouho). Jenůfku mám ráda, ale často jí nebylo ani rozumět, jak drmolila. (30.03.2020)

Mě tohle přišlo jako velmi věrohodná vztahovka. Může možná působit chladně a odtažitě, ale pokud se člověk přisaje na hlavní hrdiny, tak ten jejich zmatek v tom co vlastně chtějí v partnerském životě je za mě velmi dobře trefenej. Bohdane, koukám, že si se natačení vysral, docela škoda, protože nic podobnýho si teď z hlavy nevybavuju a originalita a reálnost je to co se český kinematografii zoufale nedostává a ty si jí to dal. (25.04.2024)

Může mi někdo vysvětlit, co tímhle unylým hluchým pokusem o film ten totální podivínský nesympaťák Karásek vůbec mínil? Kromě Jenovéfy, která zraje jako víno, jsem na adeptu na nejhorší režijní debut za poslední dlouhé roky neshledal ABSOLUTNĚ nic zamapatováníhodného! Je to nespravedlivé, ale minimálně do července se zříkám naší porevoluční filmové tvorby. A to vyloženě zbožňuju konverzační komedie i dramata, viz. skvosty Naprostí cizinci, Bůh masakru nebo A co třeba Adolf? (02.06.2020)

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Miroslava Faderholze se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)