Hodina vlků

Po Personě opět mistrně "nezvyklý" Bergmanův film. Důkaz pro všechny diváky, kteří jeho dílo nesmyslně odsuzují jako sterilní intelektuálštiny, že jsou pěkně vedle. Opravdu děsivé (ano, scéna s chlapcem na skále, nebo celá závěrečná půlhodina, brrr) a stylově zmixované do svěží a nezvyklé atmosféry. Opravdu je silným zážitkem vidět vedle sebe prvky Bergmanovské, Felliniovské a Bunuelovské ve vzájemném souladu!!! (01.04.2006)

Minúta niekedy trvá celú večnosť... ...a Hodina vlka je na tom podobne. Občas som mal vážne pocit, že aktuálna scéna trvá neskutočne dlho a po skončení filmu sa mi nechcelo veriť, že som ho sledoval len po dobu 90 minút. Jedná sa o zvláštny film, ktorý je trochu konverzačnou drámou, trochu hororom a trochu "lynchovinou". Dráma je však nudná, (psychologický) horor ničím výnimočný a "lynchovina" je jednoducho "lynchovská". Čo sa hercov týka, tak Liv Ullman hrá dobre, ale nezáživne a Max von Sydow hrá dobre tiež, ale vzhľadom na jeho podivnú postavu by sa dalo povedať, že divne. Navyše som najmä ku koncu musel lúštiť, čo sa vo filme vôbec deje - neviem či to bolo spôsobené zlou kamerou, poškodenou kópiou filmu alebo zlým TV signálom (STV2) - ale na radosti mi to nepridalo. Pôvodne som chcel Hodine vlka udeliť hviezdičky tri, ak sa však sa nad tým zamyslím, tak tá tretia by bola asi len za režisérovo meno. (12.08.2008)

Zrkadielko, zrkadielko, povedz že mi, je ten Ingmar Bergman normálny? Zrkadlo sa namiesto odpovede samo treslo o zem a rozbilo na tisíc márnych kúskov. A čo tie odrážajú? Vtáčieho muža, ženu bez tváre, pustý ostrov, ktorý len ťažko môže byť hniezdočkom lásky pre tehotnú ženu. A iné. Poznámka: písanie denníka som vždy považovala u normálnych (v tomto prípade aj nenormálnych) ľudí za jednu z najväčších hlúpostí, aká sa len dá vôbec praktizovať. (21.07.2017)

Bohužel musím konstatovat, že ze všech snímků, které jsem od režiséra viděl, mi přišel tento nejslabší. Už začátek s promluvou k divákům a nastíněním natáčení mi nesedl. Stejně tak mi vadilo (a to hodně) neobjasnění faktu, že žena může vidět a slyšet to, co její muž (ehm, argument, že lidé, kteří jsou spolu dlouho duševně „prorostou“ už snad ani vágnější a naivnější být nemohl). Pak i ty odkazy na spisovatele či postavy z romantismu šly (díky mé neznalosti) úplně mimo mě. Co fungovalo, byla alespoň trochu popracovaná psychologie postav (i když oproti jiným režisérovým snímkům to byla docela slabota) a pak hororový nádech jako takový, který si dokázal uchovat určité kouzlo (stejně jako to tajemno kolem, než mi došlo, že ho nelze ani trochu rozkrýt). No, jednou to asi přijít muselo, každopádně poprvé budu muset jít u Bergmana pod 4*, Hodina vlků mi vychází na pouhý průměr. (14.03.2014)

Brilantní, surově šílené, ale neskutečně těžké. Mé první střetnutí s Bergmanem nemohlo skoro dopadnout lépe. Bergman vede Ullmann a Sydowa před kamerou ukázkově a to tak, že oba před ní naprosto září až excelují. Dívat se na ně je psycholická nádhera, kterou ještě umocňuje Nykvist za kamerou, se kterým se také střetávám poprvé. Neskutečně hluboké a silné dlouhé záběry se mu povedly dokonale. Nicméně nejvíce mě chytla první večeře v zámku a následně scéna v knihovně. Celkově je snímek excelentně zahrán, napsán, zrežírován a natočen. Vargtimmen je pomalá, emocionální, psycho bomba. (28.04.2013)