Poslední císař

|| Scenár: Mark Peploe, Bernardo Bertolucci | Hudba: Ryuichi Sakamoto, David Byrne, Cong Su | Produkcia: Jeremy Thomas | Distribúcia: Columbia Pictures | Štúdio: Recorded Picture Company | Rozpočet: 23,8 miliónov $ | Tržby: 51,8 miliónov $ || Akadémiou dosť preceňovaný film, no je to pochopiteľné i zo spoločenského hľadiska: tak detailne nám ešte žiaden film neodhalil cisársky dvor Číny. S jeho krásami, a tiež negatívami. Priživujúci sa eunuchovia - sluhovia cisára nie len rozmaznávali, ale aj okrádali. Sekvencia s britským učiteľom je najzáživnejšiou časťou, pretože je to jediná časť, kde mohol cisár za svoj život urobiť zmenu: začať vidieť svet reálnym pohľadom. A od tej chvíle je film len prehliadkou režímových zmien, z ktorých je človekovi smutno. Pre mňa je The Last Emperor skôr vynikajúci dokument, než film. Ešteže nemá narátora, videl som totiž predĺženú verziu... :D 75% | Blu-Ray, THX, HU DTS, Directors Cut | (18.06.2013)

Tento velkofilm byl natočen, aby dojmul "smutným" příběhem o posledním čínském císaři (John Lone), který možná chtěl změnit zemi, ale doba ho předběhla. Rozhodně odmítám tvrzení, že nejvíce toužil po své svobodě, protože ve chvíli, kdy se mu svobody dostalo, už začal plánavoat, jak se ujme moci ve "své" zemi. Člověk, který toužil po tom vládnout ve své zemi, až se stal loutkou v ruce Japonců. Zpočátku se domníval, že všechny překážky se mu podaří odstranit, poté však zjišťuje, že je stále v kleci, ve vězení, ze kterého nemůže odejít. Nemohl dokázat nic velkého, nemohl změnit nic v probýhajících událostech, ale pro to mámivé pozlátko moci se nechtěně stává loutkou, která musí poslouchat. Příběh o nešťastném muži, který byl na správném místě v nesprávný čas. Velmi pozoruhodný film z hlediska čínských reálií. Pokud mohl, užíval si radostí života dosyta, ale protože byl přesvědčen o svém vyvolení, byl zaslepený ve svém pohledu na skutečnost. A jakožto představitel japonské fašistické moci v Číně za druhé světové války (i když o ničem nerozhodoval) neměl na růžích ustláno ani poté. Ale měl právo výběru. Megapříběh, který se snaží pojmout velkou šířku, ale malou hloubku. (20.11.2009)

Po zhlédnutí Bertolucciho Posledního císaře se nijak nedivím, že tenhle film sklidil úrodu Oscarů, je totiž natočený na jistotu s pečlivým výběrem námětu tak, jako by byl dopředu určený pro oskarové klání. S tím souvisí i vysoký rozpočet a taková ta akademická režijní preciznost. Jsou tací, kteří filmu vyčítají ušlechtilou nudu, ale těm současná kinematografie nabízí spoustu špičkových popkornovek, takže se s důvěrou můžou obrátit na ty, co adaptují komiksové předlohy. Nudu bych Poslednímu císaři nevyčítal, ale je pravda, že v té bombastické kostýmní nádheře se poněkud ztrácí postavy a příběh. Navíc ty emoce, které se cílevědomě režisér snaží svým divákům předložit, ve mně nevyvolávají tu největší důvěru. Ten snímek určitě není emočně neutrální, tvůrci chtějí, aby se divák ztotožnil s jejich hrdinou, takže sledujeme chlapce, kterého záhy po narození oddělili od matky, vyrůstal bez kamarádů a podléhal omezující dvorní etiketě. Nemohl si ani vybrat manželku a zajisté každý pochopí, jak nesmírně vnitřně trpěl, když mu dvůr strčil do postele princeznu v podání superkočky Joan Chen a neméně půvabnou společnici. Jak nesmírně krutý byl úděl tohoto pohledného jinocha v porovnání s jeho miliony poddaných, kteří ve stejné době naprosto nudně umírali v obrovských hladomorech a nezáživně živořili na venkově... Ono už je vůbec zajímavé, jak velký díl věnují tvůrci dětství a dospívání tohoto muže v porovnání s jeho pozdější rolí politického vůdce a státníka a později vězně. Tohle období se totiž dá divákům nejsnáz emočně prodat. Skutečný poslední čínský císař byl podle historických faktů v mládí nezodpovědný hejsek a obecně snadno manipulovatelný člověk bez vize a vlastní vůle, zato s velkým egem. S největší pravděpodobností homosexuál, jenže to by se narozdíl od dneška v polovině 80. let prodávalo těžko. Jeho podíl na okupaci severní Číny a kolaborace s Japonci jsou nezpochybnitelné, i když se film i tohle období snaží vylíčit jako oběť okolností. A konečně film úplně pomíjí důležité etapy života téhle osoby, jako byla luxusní sovětská internace a pozdější trapná role v Číně, kde ho komunistická média propagandisticky využívala jako vitrínu pro své tvrzení o převýchově třídních nepřátel. S těmi se totiž ve skutečnosti zdaleka tak nemazlila a náš hrdina byl prominentní vězeň se zvláštním statusem. Špičkový vizuál a vůbec podívanou může Poslední císař nabídnout, ale emočně mě nenadchl a už se k němu nebudu vracet. Celkový dojem: 65 %. (01.11.2010)

Trojhodinová história dejepisu so šikovným učiteľom-rozprávačom na mieste režiséra. Cisár je až do príchodu svojej prvej manželky tým najosamelejším mužom na svete a udalostiach za svojimi múrmi sa dozvedá, rovnako ako divák, iba sprostredkovane. Potom nastane zmena západne mysliaci chalan sa dostáva do sveta. Sklamanie však strieda sklamanie, každý si hrá na svojom piesočku a nedá sa veriť ani domácim, ani Japoncom. Podobný výživný exotický akademizmus, ako napr. Cesta do Indie alebo Indočína. (24.07.2017)

Ano je to výborný film, ale přijde mi, že Bertolucci je duší spše basník, než vypravěč. Film okouzluje vizuální poetikou, co se týče jeho struktury, bych však našel mouchy. První část se děje bez komentáře, pak najednou vyprávění převezme postava Peter O´Toola, pak zase štafetu převezme sám císař. Stejně tak těžiště příběhu stojí místy na něm, místy na jeho maželce a výsledkem je, že film komunikuje ne moc dobře srozumitelným jazykem, nerozlišuje nepodstatné od důležitého, sděluje vše se stejným důrazem, čímž způsobuje chaos. Ale abych jen nekritizoval, film nabízí mnoho jiných krás. Mimořádné jsou kostýmy, výprava je bez chyby, kamera dokonalá. (09.05.2008)