Chyby

Tohle je po dlouhé době český film s naprosto skvělými hereckými výkony. I když Eva Hacurová měla malou roli, opět prokázala své nesporné kvality a scény s ní jsou o třídu výš, něž ty ostatní, což ji v téhle herecké konkurenci činí aspirantkou na nejlepší současnou českou herečku. Prušinovského režii nelze též nic vytknout, velmi zdařilý je i výběr hudby. Pochválit musím i scénář, jenž bourá veškerá klišé romantických filmů a jde svou cestou. (29.01.2022)

S drobnými výhradami spokojenost. Ono je potřeba jednou za čas v rámci české kinematografie vyjádřit podporu filmu, který opravdu vypadá jako film; s postavami, co opravdu připomínají živoucí postavy; s jejich problémy, které opravdu vyznívají jako civilní problémy; s prostředím, které opravdu působí jako existující prostředí; bez product placementu na nejmenovanou značku pánských obleků a podobný ksindl. Ono to možná zní jako samozřejmost, ale sami si řekněte, jaké procento českých filmů ročně tyhle podmínky splní. (21.12.2021)

Jan Prušinovský přišel opět s něčím novým a neotřelým. Zpracoval téma, které v českých luzích a hájích přesně vystihuje lidskou povahu, pokrytectví a ostrakizaci někoho, který se dopustil něčeho, čeho může litovat, ale rozhodně nikomu neublížil. Režisér vsadil v zásadě na neokoukané tváře, což bych vyzdvihnul úplně nejvýše - ačkoli mám třeba rád herce jako Čermák nebo Langmajer, nemusím je vidět téměř doslova v každém českém filmu nebo seriálu. Z vedlejších rolí jsou trochu známější pouze Kolařík a Rímský, proto volba ústřední dvojice divadelních herců doslova potěší. A mě dvojnásob, že ženské herecké osazenstvo pochází z Moravy :-) Pro mě rozhodně jeden z nejlepších filmů loňského roku a aspirant na pár cen - Pavle Gajdošíkové bych to ze srdce přál. (30.01.2022)

Vlastně vůbec nechápu všechny ty komentáře, které s výčitkou poukazují na to, jak nesympatickou, poškozovanou a přitom klasicky doprošovanou postavu Tomáš symbolizuje, a přejí si v podstatě jiný film o něčem jiném. Prušinovský přitom je dalek toho, aby stvrzoval klišé a stereotypy, film je o nich, ale toliko je zobrazuje a předvádí, a přitom nás vtahuje do toho, jak se v nich postavy cítí v pasti. Konec není happy-end, jen smíření se stavem věcí a pokus všechna ta poškození akceptovat a přežít. Ani si neumím představit, že bych od takto zvoleného ohniska chtěla víc. Všechno přepálenější (viz třeba - byť poutavé - úvahy, jak by s takovými postavami naložil Trier) by bylo o něčem jiném než o té žabomyší malosti a bezvýchodnosti, která tu prostě stále je a jejíž kvalitní filmové prožití má smysl samo o sobě. **** Formální zpracování bez zbytečných parádiček bylo přiléhavé jako kůže na těle. *~ (11.03.2022)

Jan Prušinovský je v současné době jediná, česká režijní jistota a přestože nejsou jeho filmy dokonalé, mají alespoň nějakou filmařskou profesionalitu a kvalitu. Stejně tak to je i u Chyb. Režijně profesionální a jistou rukou natočené romantické drama o tom, že minulost Vás chtě nechtě dožene a vždy ovlivní jak přítomnost, tak i budoucnost. Největší problém v tomto filmu jsem ale měl s jeho postavami, ať už s hlavními, tak i vedlejšími. Hlavní mužská postava je nepříjemný, egoistický kokot, který nedokáže přijmou chyby, které udělala jeho nová přítelkyně v minulosti a která se i přes jeho chování snaží vztah udržet a zachránit. V tu chvíli potkává několik dalších mužských postav, které chtějí využít její skvrnu minulosti a očekávají, že ji dostanou do postele. Jedinou "bezchybnou" postavou tak zůstává právě ženská hrdinka jejíž jedinou chybou tak není její minulost, ale to, že se snaží zachránit chátrající vztah s postavou, kterou by většina žen ve skutečnosti nakopala do zadku. A právě karikatura vedlejších postav a nepochopitelné chování hlavních hrdinů mi při sledování filmu vadila, přestože mají větší hloubku, než 90% postav v jiných českých filmech. Prušinovský stále zůstává vynikajícím českým režisérem, kterého budu sledovat, jen mám trochu problém s jeho naturalistickým vyzněním, které je dost nepříjemné na sledování. (08.01.2022)