Návštěvníci

Těžko říct, jak tohle hodnotit. Pokud by to měl bejt informační přínos o životě na Špicberkách, je to na odpad či jednu hvězdu. Pokud jsem se chtěl něco dozvědět o nezralý sebestředný výzkumnici, je to nejmíň na čtyři. Scéna, kdy se kosmickej fyzik z Afriky svěřuje, že v pustině za polárním kruhem nemůže najít práci dle svojí kvalifikace a bude muset odjet, naší vědkyni rozpláče žalem srovnatelným se zprávou o úmrtí v rodině, je skutečně šílená. Lidi na tomhle světě jsou fakt nemocný, když nedovedou v klidu zpracovat tak banální úkol, jako je výběr místa k životu a přizpůsobení se tomu místu tak, abych na něm přežil. Že by ten hoch šel dělat něco, co komunita na těch ostrovech skutečně potřebuje, ho nenapadlo ani na chvíli. Jeho rozplakanou zpovědnici taky ne.  Smutnej příběh, ale ten smutek nepramení z toho, co se hrdinům skutečně děje, leč z toho, co se jim odehrává v rozmazlených makovicích. Zmiňovat místa planety se skutečnejma problémama jistě nemusím, ale obvykle něco takovýho čekám od režiséra takovýho dokumentu - že se pokusí svoje objekty před kamerou vykolejit z jejich názorových stereotypů a konfrontuje je. Tady Lišková naprosto selhává, jenom zaznamenává neuvěřitelný divadlo.