Lola

Laurent Micheli vypráví celkem originální příběh o ztrátě, odvaze, nespoutanosti, přijímání odlišnosti a hledání vlastní identity. Postavy jsou vykreslené citlivě a mnohovrstvě, takže jsem se do jejich problémů dokázala velice snadno vžít. Benoît Magimel zraje jako víno a rezignujícího otce dospívající transsexuálky Loly ztvárnil neuvěřitelně přesvědčivě. Stejně tak úžasná byla i Mya Bollaers v roli jeho nově nalezené dcery. Rovněž se mi moc líbila hudba, díky které se podařilo ještě znásobit všechny emoce a pocity hlavní hrdinky. (95%) (08.07.2022)

Nenáročná, slzavá a hlavně univerzálně přístupná dívačka, která mohla vzniknout de facto kdekoli. Proto je člověku dvojnásob trapně, že před zhlédnutím musí vytrpět trailery na současnou impotentní, nápaduprostou českou tvorbu, co není schopna nabídnout nic kromě standardních kategorií Hladivá Dědkologie, Sexistické Prcárny a Za Druhé Světové Jsme Děsně Trpěli. Z těch gerontodavů s vínkem seřazených na Havla by jeden blil. (27.08.2020)

Spontánnost ústředního výletu fajn - žádné klišé, kde by se dva jinak rozhádaní jedinci předem dohodli, že teď prostě vyrazí na výlet, aby rozprášili popel. Pubertální transku jsem si nakonec oblíbil a tatěk, který se ze začátku choval jako chladnokrevný zmetek, se zkrátka jen neuměl vyrovnat s faktem, že jeho dítě prochází ohromnou proměnou. Příběh i charaktery obou postav podány velice realisticky, uvěřitelně a veškerá pravda byla odhalována postupně - nakonec z toho ani jeden nevyšel jako dobrý či špatný. Jednoznačné filmové překvapení, jen to pokazilo pár závěrečných pasáží - zejména extrémně homofobní dvojice policajtů nebo bezdůvodný výbuch auta (čekal jsem nějaké vysvětlení). Snímek na mě jinak silně zapůsobil a nebyl jsem daleko od plnobodového hodnocení. /// Viděno na Cinemaxu v originálním znění s českými titulky. (05.01.2022)

„Víte, nechci se do toho plést, ale nemyslím si, že by někdo dělal tohle všechno, aby vytáčel své rodiče. To nikdo nedělá.“ Hlavní postava je naštvaná a smutná. Zemřela jí matka a s otcem si vše, jen ne rozumí. Přesto se spolu vydají na společnou cestu za účelem splnění matčina přání…Nebudu se tu vyjadřovat k tématu změny pohlaví. Na film jsem nahlížel čistě optikou silně poškozeného vztahu rodiče a potomka. Nebylo pro mě úplně jednoduché vcítit se do hlavních postav. Ať už otce, který se nechoval zrovna hezky a chápavě (spíš naopak) či podrážděného, nepochopeného dítěte, jehož frackovité jednání spolu se vzdorem za každou cenu (jakože mnohdy pro to nebyl opravdový důvod) mi neumožňovalo s oběma protagonisty plně sympatizovat. Nefungovaly ani některé detaily (nepříliš důvěryhodné chování lékárníka, „náhodné“ zapínání písniček na efekt atd.), nicméně celkově tahle cesta za smířením, vzájemným pochopením, obnovením zničené důvěry a oboustranném akceptování špatná nebyla a já dám snímku slabší průměr. (19.03.2023)

Skoro osmnáctiletá Lola se přichází rozloučit se svou milovanou matkou, která zemřela po dlouhé nemoci. Tam se setkává opět se svým otcem, který je konzervativní tradicionalista a směrem kterým se dospívající dcera ubírá se nedokáže ztotožnit. Oba se vydávají na cestu s jasným cílem, splnit zesnulé matce a manželce poslední přání. Dojde k nalezení ztracené lásky, důvěry a pochopení? Citlivě natočené francouzko - belgické drama, je velmi silnou sondou do světa dospívání, vyrovnání se s realitou a hledání odpuštění. Úžasný herecký výkon trans herečky Myi Bollaers a v roli otce vynikající Benoit Magimel. (14.09.2020)