Requiem pro panenku

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)

Snad proto, že je film natočen podle skutečné události, snad, že se událost sběhla v mém kraji, snad i proto, že jsem pracovala ve fabrice s ženou, která v ústavu pracovala jako zdravotní sestra, snad že zprostředkovaná hrůza mě zhrozila a hrůzný oheň mi spálil slzy po katarzi, snad jen proto dávám tomuto filmu pět hvězdiček. (25.04.2008)

Renč není dobrým režisérem a nedej bože hercem. V Requiemu nepředvádí nic moc odlišného od své další kariéry. Filmu můžu přiznat skvělý výkon Aňičky Geislerové, která už ve svých 16 letech ukazovala, jak velikou herečkou dokáže být. Často jsem moc nevěděl co si o filmu mám vlastně myslet. Přišlo mě, že Renč viděl slavný Přelet nad kukaččím hnízdem a pokusil se o trošku akčnější? verzi, která ale nestojí na pevných základech. Proč jsou sestry a personál ústavu, téměř bez vyjímky na hlavu jsem moc nepobral. Film mě i druhý den nutí nad ním přemýšlet. Není to určitě pěkný příběh, není to pěkné prostředí, není to ani pěkný film. Zkrátka něco co je dle mého hodně depresivní, mírně amatérské a určitě dosti nadhodnocené. 40% (23.07.2020)

Česká verze Přeletu nad kukaččím hnízdem. Dřív se mi film zdál příliš patetický a samotný Renč, který se skrovně obsadil do role seladona, hrdiny a lamače dívčích srdcí, mi dosti vadil. Možná nenašel nikoho, kdo by mu v tom hrál. Když si ale odmyslím tyto drobnosti, je nestárnoucí psycho thriller jedním z nejlepších kusů české moderní éry. Skvělé herecké výkony Hrzánové, Holubové a Geislerové ho vyzdvihly do výšin. Krutost a bezmoc. Tak lze dvěma slovy popsat celý děj a není to podívaná pro každého. Praktiky jako v koncentračním táboře zapůsobí silně. Ačkoliv je film spíše výplodem autorovy fantasie, je do jisté míry inspirován skutečným příběhem a to je rozhodně k zamyšlení. Nezapomenutelný zážitek. 90% (22.08.2016)

Geniální trefa... Sázka na velkou nejistotu vyšla mladému Filipu Renčovi naplno. Těsně po pádu totality se filmů trápících se s odkazem normalizační mašinérie objevilo několik, ale formálně šlo o rychlokvašky bez hlubšího filozofického základu. Nezkušený Renč zůstal obsahově silně naivní a černobílý, nicméně filmovou řečí vytvořil tísnivě pravdivou atmosféru v sanatoriu pro duševně choré v časech těsně před "perestrojkou" v Sovětském Svazu. Věřte mi - Záporné postavy budete skutečně nenávidět do morku kostí. A není to jen psychologická hra, jelikož i kamera, hudba či střih patří v naší kinematografii k bezkonkurenčním. Mainstream nejvyšší kvality, coby obrácená propaganda nesmírně silné. (14.02.2007)