Válka barev

Mladý fotograf se při letu ultralightem nad Orlickou přehradou stane náhodným svědkem události, která se jeví jako zločin. Rozhodne se přijít záhadě na kloub a přitom se zaplétá do nebezpečné hry... V první řadě špatný scénář, z něhož vychází chudokrevný příběh bez nápadů a bez tahu na bránu. V řadě druhé špatné výkony herců. Tomáš Hanák a především Aňa Geislerová byli špatní, nepřirození. Na druhou stranu nutno pochválit nadčasovou hudbu Ondřeje Soukupa. Něco mezi tím je vizuální stránka. Ta působila velice extravagantně, především vstupováním pseudo-artových výjevů do děje. Filip Renč prokázal odvahu, když přišel v polovině 90. let z něčím takovým. Právě kamera a vizuální stránka je ale pro mne (možná trochu paradoxně) jediným důvodem, proč dávám alespoň 2*. 40%. (27.08.2014)

Vidět svět z výšky neznamená vidět opravdovou skutečnost. O tom se přesvědčil i divák spolu s hlavní postavou fotografa Ondřeje, který se až příliš zaměřuje na to, co vidí, spíše než na to, co fakticky je - zřejmě profesionální deformace... Celý příběh je tak vystavěn na tenké hranici mezi realitou a jejím zdáním. Souhlasím s uživatelem PCHE, že zvuková stopa k Válce barev (Ondřej Soukup) je do jisté míry hudební parafrází soundtracku k Twin Peaks (Angelo Badalamenti). Nicméně právě proto mi přišla daná hudba skvělá a vkusně spoluvytvářející atmosféru tohoto tajuplného filmu. Stejně jako hudba, ani hlavní zápletka není příliš originální - odkaz na Antonioniho Zvětšeninu je patrný (nemluvě o scéně na tenisových kurtech). Originalitu od tohoto snímku nečekejme. Můžete se však připravit na příjemný let, který vás nudit nebude. Atmosféra a vizuální stránka stojí za to. Na české poměry zajímavé dílo, které je dle mého názoru neprávem opomíjeno. Čtyři hvězdičky hlavně za odvahu natočit u nás koktejl z Lynche a Antonioniho. A Mejla Hlavsa v roli ruského mafiána mě fakt odrovnal! (10.08.2010)

Točilo se i na na místě osady jménem Vystrkov na břehu přehrady Orlík kde začátkem 60. let vyrostlo skryté letní sídlo pro vysoké představitele režimu. Moderní vilový resort navrhovali nejlepší věznění architekti té doby. Mezi nimi i otec Lukáše Vaculíka (Ondřej) Jaroslav Vaculík. Stavbu zajišťoval Technický ústav ministerstva vnitra a měl krycí pojmenování Basaprojekt. Na výstavbě areálu se podíleli trestaní technici, řemeslníci a stavbyvedoucí. Rekreační areál šel po roce 1989 z ruky do ruky a je v provozu dodnes. (19.11.2015)

Hm, tak jsem si při (ze studijních důvodů tedy protrpěném) televizním repete s odstupem všech těch let zase uvědomil, jak z celé tehdejší rádoby artistnosti a pseudonezávislého rebelství zbyla po šestnácti letech jen otravná manýra. Šaškující, přehrávanící a kraviny z tlamek deklamující pražská čudlárna, dnes si sice furt hrající na velký šoubyznys, ve skutečnosti pak jen namrdaná na erár a veřejné zdroje, bez kterých by to stádo >artistů< až na výjimky dávno pochcípalo hlady... %-/ . . . Ty dvě hvězdy, co jsem kdysi nadělil, tu tedy se sebezapřením nechávám, protože je fakt, že doba zkrátka byla taková a i >mistr< Renč už dávno dělá daleko větší sračky... Howgh. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách premiérových se značnými rozpaky a rozčarováním v kině, hodnocení 11.12.2005, komentář zde po repete 19.9.2011 na >tv blablandoff< jako otrávený čtyřicátý - 20.9.2011) (19.09.2011)

Definitivní vítězství formy nad obsahem, ten chybí a divák v téhle podivné (netuším, jak to mohlo působit v pětadevadesátém) výtvarné charakterizaci chtě nechtě trpí. Renč nebyl soudný, když svůj kousek Na vlastní nebezpečí označoval jako akční dobrodružství, nevím, jak si hájil tenhle vyprázdněný obsah. Pocitový film? Reflexe doby, ve které žijeme (jsme žili)? (10.08.2014)