Válka barev

Ani bych neřekl, že je to guláš, je to spíše dort, ovšem od pejska a kočičky. Taky by se dalo říci, že je to postmoderní, což se dá říci o všem, o věcech dobrých, zajímavých, i o tom, co je jenom blbé a vydatně se tváří že jako je něco. Tot je podle mne ten druhý případ. Mix barev uvedených Kodakem, zoufale se potácejícího Mejly (čí to byl proboha nápad?), Dagmar Ďáskové s Aňou, Jana |Svěráka ve společnosti Viléma Rubeše, pokud se nemýlím, Adélky G (ještě že Agáta Hanychová byla moc malá, jinak by se tam velice hodila a FR by ji jistě režijně zvládl levou), . Děsivý jakoscénář dvou homogenních tvůrců, obvykle rozbitá jakorežie, kostýmy ve stylu Eliška má ráda divočinu (i když paní Pecharová jinak umí), No a přidá se trocu odvaru Zvětšeniny, aby si intoši přišli na své a mohli to mediálně zviditelnit, je možno se odkázat i na Davida Lynche, tomu taky skoro nikdo nerozumí. Panáčkova poznámka o narcisovi bez talentu je docela přesná. Nejlepší byl když v roce 1979 vystřihl malého a roztomilého chlapečíčka Julia Fučíka, to byla bomba. Nebo bombička? Asi bych to nazval Jak je zbytečné míti Filipa. (13.09.2010)

Zajímavý, ale nedotažený pokus o temný, znejisťující thriller s existenciálním přesahem. Bohužel doplácí na dobovost, řídkou zápletku, nedopracované postavy a vztahy a dramaturgickou neucelenost. S tím souvisí i fakt, že film na různých úrovních vykrádá ( a tváří se přitom, že cituje a variuje) dva kvalitnější předobrazy - Antonioniho "Zvětšeninu" a seriál Davida Lynche a Marka Frosta "Twin Peaks". Najdou se tu filmařsky zajímavá místa ( úvodní let nad krajinou a fotografování scény "vraždy", scéna rekonstrukce "vraždy" v lesíku u vily, útržek scény z mondénního večírku, kde hlavní hrdina blouzní ). Renč je zvláštní režisér - na jednu stranu je vidět, že mu sedí vyprávění obrazem za doprovodu hudby. Na druhou stranu ale rozbíjí film na řadu malých klipovitých pasáží. "Válka barev" nepůsobí narativně uceleně a plynule. Což je také způsobeno faktem, že není moc co vyprávět a z čeho těžit napětí. Chápu, že Renč chtěl málomluvný atmosférický film, ale i ten potřebuje nějaké motivické směřování a dramatickou/ dramaturgickou kostru. ....více zde...http://blacklsays.blogspot.cz/2012/07/valka-barev-r-f-renc-1995.html (13.04.2012)

Koukam ze se svou radosti jsem docela v mensine, nu coz. Pro me srdovka. Protoze takovou ja jsem tehdy zazila Prahu. Tahy v Radosti a ranni navraty domu (kdyz hned na zacatku vyjizdi Ondrej autem do ranni Prahy tak spolu s tim hudebnim podtrhnutim pro me pocitovy orgasmus a deja vu jako prase), hodne, ale opravdu hodne "shady" lidi, paintball a takovou strasne divnou lasku. Libil se mi i pribeh, vymyka se to cemukoliv ceskemu co jsem do te doby videla a i kdyz se pry Renc zpetne za tenhle film tak trochu stydi, tak pro me je to tak trochu srdcovka ke ktere se rada vracim, kdyz si chci tak trochu zasnit "co by bylo kdyby". Jinak jak uz zde zaznelo = chtelo by to rozhopadne DVD! (20.07.2015)

Až dosud jsem neměl možnost tento film vidět - a po pravdě mi to ani moc nechybělo, protože jsem o něm nikdy neslyšel nic dobrého. Když jsem však zjistil, že to bude po letech reprízovat Dvojka, a v televizní ukázce jsem zahlédl mladého Hanáka a Geislerovou, zatoužil jsem to ze studijních důvodů vidět. Což se mi nyní jeví asi jako jediný rozumný důvod, proč tuhle blbost zhlédnout - občas asi neuškodí si připomenout, jak děsivé filmy u nás tehdy vznikaly a kdo všechno si v nich zahrál (čti: kdo se ztrapnil až na půdu). Ale tím to hasne: veškerý můj zájem a potenciální sympatie k tomuto filmu vyhasly v momentě, kdy jsem zhnuseně seznal, že je to ubohá vykrádačka Lynche a Antonioniho (dokonce i tu scénu s tenisem bez míčku ze ZVĚTŠENINY si Renč neodpustil vykrást, bože!). Herecké výkony jsou směšně trapné a posouvají film do roviny bezděčné směšnosti s náběhem až k parodii. (Potěšil snad jen Honza Svěrák coby reklamní režisér). Soukupova hudba by byla supr, kdyby to pro změnu nebyla vykrádačka Badalamentiho. Celkové technické provedení působí nevalným dojmem a film po letech nejvíce zaujme coby ohlas starých dobrých analogových časů, kdy se ještě fotilo na kinofilm a vlastnictví mobilního telefonu bylo vyhrazeno jen pár vyvoleným (a kdy se mimochodem platilo i za příchozí hovory). Uvážím-li, že se v české společnosti dodnes pohlíží na většinu podnikatelů jako na kriminálníky a mafiány, nikdo mi nevymluví, že na tom mají podíl i podobné filmy, jako je VÁLKA BAREV, které tento mýtus vydatně přiživily. Samozřejmě nechci relativizovat tehdejší skutečnou hospodářskou a další kriminalitu, ale nikdo mi nevymluví, že tento film má k jejímu reálnému postižení na míle daleko, a představuje mnohem spíše idealizovaný a naivní pohled někoho, kdo o tomto světě nic nevěděl - Renč podle mě v té době neměl ani náhodou na to, aby natočil nemilosrdnou sociologickou sondu ze světa podsvětí a velkých peněz, jak se snad pokoušel - třeba jen ty všechny kamerové tríčky s počítačovou grafikou apod. musely snad už tehdy působit jen otravně a samoúčelně - a scénář je celkově prostě špatný a nepřesvědčivý. Závěrečné rádoby překvapivé rozuzlení tak vyznívá spíše naprázdno a člověk se prostě neubrání pocitu, že všechno v tomto filmu je zkrátka špatně a nepřesvědčivý závěr tomu jen nasadil korunu. Jednu hvězdu ze soucitu a nostalgie k devadesátkám... (24.07.2014)

Přidal jsem jednu hvězdičku za hudbu. Jinak by to bylo za 2. A to se mi film jeví jako to nejlepší z režisérských darů českému filmu od pana Renče.... Tak opravuji. Nejlepší z Renčovy režie je Requiem pro panenku. Až se mi nechtělo věřit po připomenutí jeho režisérských kousků, že Requiem pro panenku je mezi nimi. (30.12.2017)