La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (59)
Už chápu, čím se Renoirova Pravidla hry navždy zapsala do zlatého fondu kinematografie. Vedle modernistických děl jako Občan Kane či Hirošima, má láska působí možná trochu šablonovitě, avšak výsledek je nadmíru vyšperkovaný klenot, který dodnes neztratil nic ze svého kouzla. Renoirova práce s prostorem a hloubkou ostrosti, rovněž jako s rozmístěním a pohybem figur v rámu, logicky navazuje na divadelní tradici, z níž příběh vychází. Renoir (představitel Octava) se divadelní předlohou však nenechá strhnout a buduje ryze filmový výraz. Celé je to neuvěřitelně kultivované a vyrovnané. ()
Z top 10 Sight & Sound mi chyběl tento jeden kousek, tak jsem si řekl, že už by mělo to nekonečné odkládání skončit. Musím říct, že z celé desítky mě Pravidla hry zaujala nejméně. Neusledovatelný děj bez nějakých pořádných příběhových linek a hrdinů, kdy spolu postavy hodinu mluví, pak se to pofackuje a pak postřílí. Nějaká odvaha filmu už dnes působí leda v kontextu s dobovými dogmaty, ne těmi současnými - není tu žádná nadčasovost. Zklamání oproti třeba Velké iluzi, kde se Renoir předvedl lépe. ()
Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry" ()
Nenápadný půvab buržoazie. Úsměvné a povrchní milostné pletky vyšších vrstev se zvrhávají v naprostou frašku plnou hyterického křiku nebo demolice zámku pomocí střelné zbraně. S trochou nadsázky se tak dá odpovědět na otázku, proč to Francie ve druhé válce zabalila tak brzo - elita se věnovala svým dětinským hrátkám a poddaní ji hlídali, aby si při tom nerozbila obličeje. ()
Po technické stránce mě dílo velmi mile překvapilo, bohužel méně se mi líbil příběh. Dlouho to byl takový spíš nic neříkající pohodový film, který obsahoval, až na sem tam nějakou trefnou hlášku, po hříchu málo humoru a na drama to dlouho taky rozhodně nevypadalo. Pak najednou přišla fraška, s minimem úsměvných momentů připomínající spíše grotesku a pak pro změnu prásk, film nečekaně zvážněl (a to na vyrovnanosti snímku příliš nepřidalo). Jako satira kritizující zhýralou buržoazii to nebylo zase tak špatné, ale divák by se u toho musel více smát, nebo naopak by ho přitom mělo více mrazit, což se nepodařilo ani v jednom případě, takže celkově pouze lepší 3*. ()
Galerie (50)
Photo © Nouvelles Éditions de Films (NEF)
Zajímavosti (8)
- V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (ČSFD)
- Film při premiéře neuspěl. Do kin se dostal sestříhaný a nakonec byl zcela zakázán. Byl považován za hněvivou společenskou satiru, jíž také podle jeho autora měl být. (Tommass95)
- Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)
Reklama