Hra na oliheň

Samotné hry jsou napínavé, zábavné, požitkářsky krvavé. Mňam dpč. Možná si mohl seriál odpustit aspirace na sociální drama odhalující nerovnosti kapitalistické společnosti. Ne úplně úspěšně si tím zvyšuje laťku. Ale možná jsem jen příliš kritický a na mainstreamový seriál se to vlastně dost podařilo. Nvm. ___ Jde mi o to, že Oliheň nehraje úplně fér. Je nekonzistentní, precizně se vyhýbá jednoznačnému vyznění. Maskuje to jako sofistikovaný projev vrstevnatosti, ale já mám nepříjemné podezření, že jde zkrátka o nechtěnou mělkost nebo ústupek masovému přijetí. ___ Jako sociální drama úplně neobstojí, protože svět Olihně je v podstatě pohádkový:  má vlastní vnitřní zákonitosti, které ho od našeho světa odlišují. Mluvíme tu o uvěřitelnosti reakcí lidí na smrt, o jejich ochotě a schopnosti vzít život jiným, o ochotě riskovat život svůj, o přílišné lehkosti konat tak zásadně v rozporu se sebou samým, o možnosti nechat vypařit stovky lidí bez větší pozornosti policie, o dopadu dění na lidskou psychiku, o tom která akce vyvolá jakou reakci. Tyto zákonitosti světa Olihně, tak odlišné od světa diváka (byť se tvářící jako uvěřitelný příběh z našeho světa), jsou navíc vnitřně nekonzistentní, tedy často popírají pravidla, která tvůrci v rámci světa sami definovali. To samé se děje samotným postavám.  ___ To, že je náročné chytit se na udičku morálního poselství seriálu nebo například cítit sympatie k hlavní postavě, myslím také není projevem mnohovrstevnatosti snímku. Nejde o důsledek toho, že nejsou lidé jen dobří nebo jen špatní a realita má různé odstíny šedi. Jde zkrátka o kognitivní disonanci. Postavy konají ve vleku scénáristovy vůle, nikoliv v souladu se sebou samými. Apely na slušnost a sugerované projevy dobroty od těch "správňáků", které je mají odlišovat od těch "špatných" působí naprosto směšně v kontextu toho, na čem se všichni podílí. ___ Nevím, možná to přeháním a na Oliheň uplaťňuju zbytečně přísnější metr. Nebo se pletu. Celkově to byla legrace. Šestá epizoda je klenot. A soundtrack a estetika taky. _ PS: A baví mě, že záporáci jsou bílí, zlouni mluví anglicky a jedinej místní Ind je stereotypně úslužný, naivně připitomělý a jeho bolywoodská superschopnost je fyzická síla. Trochu líp teď chápu, jak Číňany nebo Japonce svého času hnětlo jejích stereotypní zobrazování v západní kinematografii. PPS: Proč proboha ten nenapravitelnej sebelítostivej připitomělej gambler nešel zkrátka tomu bezdomovci pomoct sám? (17.10.2021)

"Hráč, který odmítne hrát, bude vyřazen." Já jsem poměrně hravej týpek, protože kdo si hraje nezlobí, ale Oliheň není úplně pro mě. Já totiž nikomu nic nedlužím, po obří kouli plný bankovek netoužím a vlastním ještě zbytky nějakýho charakteru, takže bych byl jen potrava pro nějakýho zmrda, kterejma se to v seriálu jenom hemží. Necejtil jsem se tam zkrátka dobře a ve finále jsem ani neměl žádnýho favorita, kterýmu bych přál vyřazení víc, než tomu druhýmu. Mně se totiž líbily jen hry a hráč 067. No jo, vždycky jsem měl slabost pro divný holky. Ono se teda hrálo opravdu hodně a byla to solidní řezničina, ale vsichni ti V.I.P. mě nebavili, převlíkacímu detektivovi jsem nevěřil a matematicky mi to taky úplně nesedělo. (25.10.2021)

Hype, hype, hype and cheap thrill... Popravdě téma eliminačních her je těžce profláklé v manze, anime. Ale i ve filmu vzpomeňme z 90.let na The Cube, v seriálech loňský japonský počin Alice in Borderland, který jasně ukázal limity tohoto žánru. Squid Game můžete vnímat jako neškodnou akční zábavu, v tom případě, ale není dostatečně nápaditá, protože charaktery nemá moc zajímavé a hlavní herec vše nevytrhne. A tím pro mě není jen Lee Jung Jae, ale Oh Young Soo v roli toho nepatřičně působícího staříka. Sympatická je i kapsářka Kang Se Byeol,Jung Ho Yeon si na nováčka v první roli počíná více, než slušně. Některé díly mají spád, jiné se táhnou, a chybí mi v tom něco hlubšího, překvapivé nápady. Hlavní hrdina Song Gi Hyeon je navíc docela mamlas. Hvězdná camea, která nejmenuji to nevytrhnou. Technicky a řemeslně je vše v pořádku, ale prostě je to příliš jednoduché a prosté, co mě má zaujmout k repríze? Pokud je to viděno jako podobenství na moderní společnost, tak mě tahle pseudoneomarxistická úderka nedojímá. Pravdy typu, že silnější, gangy vládnou, peníze nás mění k horšímu, ale my to napravíme, že na první místa existence dáme jiné hodnoty... Vážně, tomu máme věřit? Vždyť je to dětinské, působí to banálně. Hlavní herec je jeden z předních multimilionářů v Koreji. Navíc jestli to má být výpověď o společnosti, všichni se chovají jako krysíci v kolečku, a to béčkové zpodobnění choutek bohatých mocných je na úrovni capartů z druhého stupně základní školy. Tímhle se fakt bohatí a mocní tohoto světa nezabývají... Mám podezření, že některé tituly Netflix vybírá podle formule, musí to zaujmout co nejvíce lidi..., i když to bude debilní. (04.10.2021)

--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými.  Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita.  Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... (01.11.2021)

"Squid Game" je perfektní ukázka toho, že i 100x viděný příběh může být výborně napsaný, výborně natočený a bavit natolik, že první řadu nejen zhltnete během jediného dne, ale navíc budete při poslední hře fandit víc než při mistrovství světa v *doplňte si, co máte rádi*. Zvrat, ke kterému v závěrečné epizodě dochází, je opět neoriginální (přesto však nečekaný) a neoriginální je i samotný "motiv" her. Ale upřímně, čekal někdo z vás nějaké super sofistikované rozuzlení? Já tedy ne. "Hra na oliheň" je především psychologické drama a tohle tak děsivě sedí... Co mi naopak moc nesedí, je úplný konec. Nějak si neumím představit, jak chtějí uchopit druhou řadu (já osobně bych to nechala uzavřené, poselství bylo předáno). (02.10.2022)