Špión, který přišel z chladu

Reziser Martin Ritt /Hombre, Hud, Long Hot Summer/ natocil slusnu spoionaznu dramu, ktora ma malo akcnych scen, ale rozhovorov pozehnane. Filmu kraluje suverenne *Richard Burton /Kleopatra 1963, Where Eagles Dare, Dotek meduzy/, ktory bol dokonca aj nominovany na Oscara, neziskal ho. Chlad a odstup z filmu neskutocne sala, a videl som aj Cyrila Cusacka /Dva machri mezi nebem a peklem/. Posledna desatminutovka film hodne zachranila : 70 % (08.04.2017)

Na pomalu se odvíjející špionážní filmy z období studené války si čas najdu vždycky rád, jenže zrovna tohle dílko bylo na můj vkus pomalé až příliš. Richard Burton je pochopitelně výborný a režisér Ritt se chvályhodně snažil umisťovat kameru do celkem zajímavých pozic a hledal pohledy, které by film alespoň trochu oživily, ale jinak mě tedy Špión, který přišel z chladu nechal poměrně chladným. To, že ve filmu není prakticky žádná akce, mi nevadilo - ale nějakou alespoň trochu dramatickou dialogovou či jinak vypjatou scénu jsem očekával od začátku. Dočkal jsem jí se až při závěrečném soudním přelíčení, kdy si svědky podal mazaný obhájce zahraný Jiřím Voskovcem. Čisté tři hvězdy. (18.02.2012)

Newyorčan Ritt je veľmi kvalitný režisér, najmä čo sa týka spoluprác s jeho dvorným hercom - Paulom Newmanom, naopak, s Rišom Burtonom nakrútil celkom “pozoruhodný” špionážny film na motívy spisovateľa špionážnych románov Johna le Carrého, od ktorého ma najviac zrejme zaujalo iba jedno, či dve filmové spracovania, t. j. v prvom rade Nepohodlný, a až potom Najhľadanejší muž. Muž, ktorý prišiel z chladu, tak na ňom oceňujem predovšetkým dve zložky, t. j. HEREC BURTON a KAMERA MORRIS. Scenár je tak prešpikovaný, popretkávaný, zložitý, komplikovaný, že som ani nebol extra prekvapený, čo sa udialo na samom konci postave, ktorá hrala na obe strany. Ide o dobrú filmovú školu, ktorá môže niekomu sadnúť, niekomu zase bohvieako nie, i keď uznávam, že Burton „zahral” alkoholika extrémne presvedčivo, ale i ostatné stránky jeho majstrovského herectva sú na vysokej úrovni. Čiže od Martyho si vždy rád pozriem niečo, čo som ešte nevidel, a ani nemám čoho ľutovať, i napriek tomu, že zo špióna nie som vo veľkej filmovej extáze. Werner je excelentný, pamätám si na neho z kultových filmov, ako sú Jules a Jim, či 451° Fahrenheita. Na Claire Bloom nezostalo veľa filmového miesta, čo je veľká škoda, lebo sa na ňu mimoriadne dobre pozerá. Vidieť Jiřího, pardon Georgea Voskovca taktiež nie je od veci, alebo i Cyrila Cusacka je prospešné, a tak sa zhodnem ešte na tom, že snímok má kvalitný herecký ansámbel, ktorému dominuje vyššie zmieňovaný Pán... (10.02.2018)

Pardon, ale pripodobnovat knihu Johna le Carré k sestakovemu romanu ... ? Osobne jsem od nej cetl dost knih a muzu tvrdit, ze kvalita toho filmu spociva nejen v mistrovtvi Richarda Burtona, ale prave ve vysoke urovni predlohy. Romany Johna le Carre jsou prave takove, ze ikdyz se nejedna o zadnou krasnou literaturu, jejch kvalitou s k ni velmi blizi. (21.01.2011)

Pomalé tempo jsem si vychutnával, užíval si bezútěšnou atmosféru, elegantní kameru, nostalgický saxofonový soundtrack, úsporné herectví – nejenom Burtona, ale třeba i takového Cusacka, který mi svojí britskou čajíčkovou distinguovaností hrozně připomínal Gatissova Mycrofta Holmese – a nějakou dobu i zápletku a úvahy postav o nevděčném životě špionském. Ke konci, zhruba od nástupu Voskovcova až příliš snaživě mazaného právníka, už ale bylo těch řečí na mě moc, jak těch vysvětlovacích, kterými si film (zbytečně) pojišťuje, že se v něm divák neztratí, tak těch filosofujících (víceméně pořád na totéž téma). Potenciální čtvrtou hvězdičku pak u mě definitivně pohřbily „překvapivé“ zvraty v úplném závěru, které člověka s o půlstoletí delší diváckou zkušeností bohužel už tak nepřekvapí. ***1/2 (30.09.2018)