Bludné kruhy

To miluju, fakt, když se po naprosto fatálně bezvýchodným rozjezdu přes nějaký to drsný zahušťování do krajnosti nakonec všecko tak jakože skoro samo poskládá do milýho a skoro veselýho happyendu, nenahraditelný ztráty milovaných i nenáviděných lidí, vzájemný masakry a harakiri a celoživotně stupňovaný utrpení a ubližování pošle klidným hlasem do věčných lovišť v pár frázích vlídná indoterapeutka, co přebývá, se vyhodí ze scénáře oknem (papá, těhulko Joy, tady máš vejplatu, páč v šestým dílu už si na tě nikdo ani nevzpomene, abys nekomplikovala spění děje do milosrdnýho finále) nebo nějak příhodně uklidí (třeba do domova pro seniory, papá, Rayi, do jiného státu, papá, Dessin příteli, do neřešeného smíření, papá, všichni, s kým měl Domenico konflikt a kteří jen posloužili k postrčení děje a zase zmizeli jak horká mlha nad hrncem, papá, překladatelko, či do neřešené neexistence, papá, Dominikova práce a další závazky), ty úplně nejhorší tušené hnusárny se ukážou jako nepodložené, a pravá realita je naopak mnohem líbeznější (Dominik náhle není zkriplené dítko nejhoršího incestu, ale tajné lásky až za hrob, a ještě na tom vydělá přes všechny spáchané křivdy oddané příbuzné), a jinak zkrátka co jsme si to jsme si, zabednění dacani se zářivým úsměvem prozřou, uvědomí si, že toho musí po takhle maniakálně zfušovaný první půli lifestory hodně napravit, vyseknou o tom moudro jako ukradený z pera Roberta Fulghuma (všechny trable světa v zásadě napraví teplé koláčky, horké kakao a schopnost čistit sítko v sifonu), vlídní trpitelé mávnou nad ztracenými roky bezpráví a zase si bez hořkosti vzájemně padnou kolem krku a vyjdou odhodlaně vstříc novému slunce východu. **** A kdo se nedejbože nenechá přesvědčit, že i kdyby se vám nevímjak příšerně hroutil sosutavně svět, všichni milovaní vám před očima postupně umřeli na kruté dědičné nemoci, v důsledku přírodních katastrof, absurdních nehod, hrůzných sebevražd z nedorozumění, rukou svévolných psychopatů a/nebo úředníků, a toho posledního jste si omylem přejeli autem sami, spraví to koláčky a kakao, čistý sítko v sifonu, trocha snahy a omluva, to je nepolepšitelný morous a kakabus a zaslouží si žít sám v tom temném světě, do něhož se umanutě uvrhl, ačkoli má štěstí zákonitě nadosah a šlape si po něm sám, protože přece stačí jenom chtít a všecko ostatní už vám půjde na ruku jako beránci. Howgh. Haúúú.*** Je to vícenásobná škoda, do čtvrtého dílu se tomu dalo propadat, pak to ale nabere děsivě zkratovitě zbabělý a absurdní kurz do mysu dobré naděje. Navíc dvojrole Marka Ruffala byla chvílemi k nevíře parádní, zvlášť v Thomasově kůži, tak kéž by ho aspoň díky tomu začali obsazovat do filmů, které svoje vzrušující přísliby na konci promění. *~ (22.09.2020)

Jestli někdy Mark Ruffalo podal perfektní a nejlepší výkon, tak právě zde. To bylo něco nepředstavitelného a naprosto úchvatné. Prostě tohle je život, naprosto přirozené a kardinálně civilního. Příběh o pádech, problémech a bezradnosti....prostě o těžkém životě. Ruffalo hraje naprosto bravůrně jedno dvojče otylé, schizofrenní, duševně nemocné a druhý je upravený štramák ztrhaný životem kvůli starání se o bratra. Chvála i jejich mladším já, což je taky skvělý výkon. Za mě rozhodně překvapení roku. Sledovat Ruffala je prostě zážitek, ty emoce umí tak přirozeně prodat až je divák cítí s ním. (24.08.2020)

Věřím, že číst předlohový román musí být taky pořádná jízda. Místy hodně depresivní, ale naprosto uvěřitelné. Přesně podle rčení, že život je pes a my jsme ty jeho patníky. Emocionálně je to velmi náročné dílo. Mark Ruffalo je tady naprosto jedinečný a jeho dvojrole mu musela dát pořádně zabrat. K tomu ještě skvělá režie i hudba. Moc povedené! (27.07.2020)

Nečekaně čisté drama, kde si říkáte každý díl "Nemůže být už hůř" a ono pokaždé je. Herecké absolutorium Marka Ruffala, který ukazuje, že není moc herců, kteří by takto civilně a bravůrně dokázali zahrát podobnou (a navíc) dvojroli. Pokud jde o drama, jde s obrovským náskokem o nejlepší minisérii široko daleko. Klobouček. 93% (19.06.2021)

Bežte fakt třeba do řiti, s tím že totok je seriál roku, nebo nejlepší dramák za posledních x let. Mark Raffaelo jako dvojník sebe sama v Rain Manovi Ryloudit, je asi stejně vysoce kvalitní a enormně vyspělý jako moje lepkavé sémě o půl druhé ráno, když jsem si ho v ten den honil už dvakrát. Každým dílem, vy rádoby kritici, to musíte šinout k až svaté bráně za svatým Péťou, a hrozně si ustříkávat chválou, jaký seriálový skvost mohlo bezradné HBO GO vydat. Na HBO GOU jsem nesáhl od té doby, co mě dosti znudil jejich Outsajdr, až jsem měl z toho vyrážku na loktu a na hemeroidu. Nenávidím, když někdo se natolik snaží o nějaké rádoby, srdcervoucí a zalepené všemi otvory, na sílu dělané drama. Musíte být hnusný a tlustý vousáč po třicítce, musíte mít retardovaného, sentimentálního a nejlépe adoptovaného bráchu, který má HIV, má rakovinu, má cukrovka, má řidičák typu B, je nerd, je pánbíčkářský fanatik a má za matku narkoleptickou feťačku, která to za garáží dělá za bůra. Ty musíš být ještě k tomu sirotek, musíš mít rozpadlé manželství, mrtvou dcerku, prokletou rodinu a mít za kámoše pérocumlaly. Tak, pak to nechte jen plynout a ono se to samo napíše, a samo se to natočí a každej druhej teplouš nebo přecitlivá manka po třech mateřských dovolených, a manžela údržbáře, to vyzdvihne na 5 hvězd. To je naposledy, co jsem kdy po něčem sáhl a mělo to nálepku drama. No, okey začal jsem sledovat týnedžerskou lovestory o lesbických fetkách a zateplených koberců, ale dělejte jako bych nic neřek. (22.06.2020)