Konec jasnovidce

Víceméně anekdotický příběh o jasnovidci, zapojeném do socialistického pracovního procesu. Během ledabylých věšteb sedí v montérkách na stole, pojídá svačinu a odbavuje frontu, jako by k němu přijížděla na páse. Ale po pracovní době melouchaří doma v poctivé, stylově tajemné věštírně... Dvojice Svitáček a Roháč byla tak okouzlena možností filmovat, že do té banální historky vrazila neuvěřitelné množství nápadů a velkých herců v úplně titěrných rolích. Výsledek, kdy obyčejná komunální satira vypadá krásně a fričovsky precizně, soudruhy zaskočil natolik, že ho preventivně na pět let zavřeli do trezoru. 80% (09.01.2006)

Půvabná miniatura mající v sobě část poetiky O věcech nadpřirozených i Florence 13,30. Na spojitost s těmito filmy odkazují nejen četní stejní herci a jejich obdobné kreace (Kopeckým počínaje, Bohdalovou v téměř stejném kostymu z cesty do Karlových Varů konče), ale zejména chytrý humor a výrazné znaky postupujícího tání. A proto nás zestátnění sice může zaskočit, ale melouch vyřeší vše. Ostatně stejně tak i dnes. (09.03.2011)

„A to vás vždycky vyhoděj, nebo jdete sám?“ –„No však to znáte, napřed vás vyhoděj a potom, to už jdete sám.“ Nadprůměrná komedie, ale hlavně pěkně rýpavá satira. Krásná proměna ze soukromého „podniku“ na státní demonstrovaný úsměvnými písemnostmi, hesly (Dej si hádat z ruky, ušetříš si muky), úřednickou „pásovostí“ a transformací tajuplného mistra na burana-rutinéra (oficiálně). Potěší plejáda (na daný formát) až štědře obsazených rolí a roliček v čele s mistrným Kopeckého Šibolínem (vychytaná pracovna, rituál). Dávám solidní 4*. „Já du teďka na ústředí kvůli těm premiím.“ –„Co myslíte, dostaneme je?“ –„Jo, to kdybych věděl.“ (25.02.2014)

Odborový časopis okultních pracovníků Jasnovid a jejich Za vyšší obsahovost věštby, jakož i společensko-politická proměna Miloše Kopeckého paralyzovala ve své době nejen diváky, ale především bdělé cenzory, kteří tuto brilantní satiru poslali na několik desetiletí k ledu. Vladimír Svitáček s Jánem Roháčem se posléze objevili na neviditelné černé listině nepodporovaných tvůrců. V každém ohledu stál ten nesmyslný zákaz za to. (17.07.2013)

Na rok 1957 neskutečně ostré a potměšilé vůči dobovým nešvarům. Opravdu hodně daleko za hranicemi běžné a povolené komunální satiry. A navíc věci, na které se dnes v českém filmu zapomíná (a nebo kašle a nebo už to nikdo neumí) - pečlivá práce s drobnými detaily, ať už jsou to gesta, pohyby, dialogy, rekvizity a vůbec celé rozzáběrování. (17.02.2014)