Tokyo Vice

„KAŽDÁ INFORMACE MÁ SVOU CENU…“   Seriál je o kulturních (tedy i život určujících) rozdílech Japonska. Jake vypráví svůj příběh, jak se setkal s Yakuzou, jak dokázal získat policejní zdroje, jak ho ojebali, jakou měl lásku (takže zároveň o životě luxusních společnic)… prostě ze života v zemi, kde věci přímo nebo nepřímo ovlivňuje mafie. Což je fajn, ale dlouho to nepůsobí to nějak extrémně třaskavě. Navíc je to místy nuda. Jo, kdyby tohle autentický svědectví  mělo tak o dva díly míň…, protože později začne přibejvat i těch drsnejch věcí a v ději přituhovat.   /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Tokyo Vice: An American Reporter on the Police Beat in Japan „, kterou v roce 2009 napsal Jake Adelstein, neznám. 3.) Dvě jména: Michael Mann a Ken Watanabe.  /// Thx za titule „Vojtěch Tuček“.                          PŘÍBĚH  ****  HUMOR  ne  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (17.10.2022)

Mam slabost pro Japonsko, fascinuje me jejich kultura, kterou vlastne nechapu. To, jak se mohou tak slepe ridit pravidly, tak svazujicimi... Nechapu, jak tak muzou zit, prijde mi to hrozne nesvobodny.  V serialu nechapu pohnutky vetsiny postav, zaroven vizual je mi sympatictejsi nez u Eurforie, kterou jsem nemohla dokoukat, tohle jsem dala za 9 dni a kdybych nemela plny vecery, tak mozna i driv, protoze krome prvnich a poslednich dilu, jsem to dala v mhd. (26.07.2022)

Neonové Tokyo a Michael Mann jako spoluautor a režisér pro mě znamenalo velké natěšení. O to větší bylo moje zklamání, když se z očekávaného thrilleru stal vizuálně atraktivní, ale jinak utahaný seriál o japonské kultuře a náhledu do ne úplně zajímavých životů japonských mafiánů. Čekal jsem něco úplně jiného a po prvním vydařeném díle (jediném od Manna) šla kvalita a můj zájem strmě dolů. Naštěstí je samotné Tokyo dostatečně vtahující. (13.06.2022)

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním. Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami k srdci se plíživě k srdci přivinující, a v druhé řadě opakovaně mnohdy přímo fenomenální, série, která vyžaduje, aby do ní divák investoval čas, šel jí v mnohém naproti a nejlépe ji dal vcelku jako jeden film. Hrdě tak kráčí v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (16.04.2024)

1.seria: Mierny nadpriemer, hoci obcas naivny, zo sveta jakuzy, policie a tokijskej prominentnej redakcie a luxusnych "spolocnicok".  Mlady gaijin - Jake ako horlivy a japonsky plynulo hovoriaci reporter, hoci american v japonskej redakcii sa prihodne zaplieta do vsetkych spomenutych sfer a ich vzajomnych vztahov. Priznavam, ze to ma svoju atraktivitu, na ktoru tvorcovia stavili, obcas je to vsak prilis naivne. Najviac ma bavila asi redakcna linia a i zivot spolocnicok. Ta prva prevazuje len v prvych dieloch, neskor je to uz len mafianska zalezitost. Polhviezdie urcite pridavam za vynikajuci soundtrack od panov menom Danny Bensi & Saunder Jurriaans. Takmer vzdy je to pri zaverecnych scenach a kreditnych songoch genialne namiesane. Zaver ma moc nepotesil, na strane druhej ani neprekvapil, kedze sa az tam vynorili niektore uplne zrejme otazky, o ktorych sa dovtedy okato mlcalo. Totiz, paky medzi policajtami a mafiou.  I tak odporucam. Celkom vitane osviezenie. 70% (21.06.2022)