Doupě bílého červa

Ken Russell si tuhle povídku udělal kompletně podle sebe. Zaměřil se především na sexuální podtext a do svého filmu si vybral opravdu pohledné herečky. Jeho vize hromadného znásilnění a odpaňovacího rituálu stojí za pozornost. Scénář má ovšem i hodně slabých míst, které nezachrání ani Hugh Grant. Škoda té nevyváženosti jednotlivých pasáží, protože atmosféra má místy docela slušně našlápnuto. Způsoby hadího vábení byli sice směšné, ale svým způsobem i účelové. Skotové alespoň dostali inspiraci k čemu všemu se dají používat jejich dudy. Jo a ten skautík byl cool. (08.07.2011)

Mladičký Hugh Grant a Peter Capaldi rozplétají jednu archeologickou záhadu. Doupě Bílého červa je svébytný a poměrně originální film, který občas nabídne zajímavé šílené obrazy a scény. Bohužel ale příběh není až tak zajímavý, a na to, že by se mělo jednat spíš o obskurní horor, tak mi připadalo, že si někteří herci myslí, že hrají v bláznivé komedii. Docela fajn úlet. (6/10) (28.09.2021)

Ano možná jsou čtyři hvězdy málo, ale kdysi dávno jsem tento půvabný filmeček viděl v rámci pátečních hororových večerů na Nově. Protože jsem po tomto filmu marně patral, protože jsem nevěděl název. Trochu mne překvapilo učinkovaní Hugh Granta, ale dlouho v paměti mi zůstala scéna s dvojručakem. Zajimavější je, kromě knižky Brama Stokera(objevil se tam i Abraham Van Helsing) je D'Amptonský alias Lambtonský červ součastí anglického folkoru. Angus Flint s dudami pěkně zahral, kapela zazpívala pěknou písničku D'Ampton - Lambton worm song., Amanda Donohoe hraje zlodušku solidně. Sestry z farmy Sammi Davis a princezna jugoslavská Catherine Oxenberg jsou pěkné a zapadají. Konec mi trochu připoměl jeden film Povídek ze zahrobí, ale Doupě bílého červa vzniklo dříve, tak možná si odsud vzali povídkáři inspiraci. Když jsem na to, jako středoškolák, koukal na černobílé televizi Pluto, na chatě, za velmi jasné letní noci tak se mi na málou ven moc nechtělo. (02.04.2011)

Jeden z najkurióznejších hororov 80. rokov. Ken Russell (Zmena stavu) nikdy nebol mojím obľúbeným žánrovým režisérom, ale toto už je vážne moc. Kto nevidel scénu, v ktorej Hugh Grant, priviazaný o sedadlo v lietadle, sleduje zápas dvoch letušiek, pričom mu pomaly vstáva „ceruzka“, nepochopí. Ešte absurdnejšia je scéna, v ktorej na budúcu hviezdu Nothing Hillu skáče 55-ročná žena a Hugh v spomalenom zábere schmatne meč o polovicu väčší, než je on sám, počas letu ju presekne napoly a následne sa zrúti na bicie. To proste musíte vidieť! Okrem bombového názvu oceňujem i samotnú legendu (a mrazivú jaskyňu), avšak jej premiestnenie do súčasnosti bolo zlým rozhodnutím. Pozoruhodný je i nezrozumiteľný strih (postavu uprostred noci v prázdnom dome za nohu schmatne príšera, STRIH, postava do jaskyne nesie jedovatý plyn). Ale historický prequel by som si pozrel rád. (27.11.2016)

Stará láska nerezaví a já mám k tomuhle filmu již pradávný vztah. O to více mě potěšilo, že se mi líbí stále. Amanda Donohoeová je zde vpravdě božská (nebo ďábelská?) a sluší jí to asi nejvíc ze všech filmů, kde hrála. Ve sněhobílém kostýmu, černých průsvitných šatech, modročerné nahotě nebo v červeném obleku z hadí kůže...brýle, vlasy stažené dozadu, spalující pohled, hadí zorničky a mimořádně dlouhé jedové zuby! V několika záběrech mi připomněla Catherinu Deneuveovou. Nezapomenutelnou scénou je skropení kříže s Kristem hadím jedem. Stokerovu povídku jsem stále ještě nečetl, ale není těžké odhadnout, co si excentrický režisér přidal. Zejména halucinogenní a snové scény jsou Russelovou poznávací značkou - krev, nahota, zabíjení, znásilňování, Kristus na kříží drcený hadem (hned si člověk vzpomene na podobný výjev od H.R.Gigera), umělé pohlavní údy a hadí zuby. Výborná hudba (Stanislas Syrewicz) je směsí klasiky, new wave, new romantic, skotských lidovek a indických a afrických rytmů... Ano, had je jako z Divadla Spejbla a Hurvínka, ale já jsem v tomto momentě schovívavý...Jaro tentokrát začalo dříve... (20.01.2014)