Psí láska

Dvakrát měř, jednou stříhej. Někdo by měl říct paní režisérce, že dokument nemusí být za každou cenu drama, někdy může být jen krásný a hlavně pravdivý. Jana Henychová je ve skutečnosti pohodovější, vyrovnanější a v závodech mnohem úspěšnější osoba, než tahle její cholerická, umanutá filmová verze, kterou nám dokument vnucuje. Přitom to mohla být nádhera... psi, zasněžená krajina, dřina a především láska. (12.11.2020)

Mám rád filmy se psy, a jelikož jsem byl celkem zvědavý na zákulisí závodu psích spřežení, vydal jsem se bez váhání do kina na Psí lásku. Dokument zaujme na první pohled amatérsky civilním zpracováním, což je jeho silná, ale i trochu slabá stránka. Musím uznat, že jsem se po zhlédnutí filmu cítil být do jisté míry informačně obohacen, co se týká tematiky psích spřežení a všeho, co s tím souvisí, takže v tomto směru dokument vesměs splnil moje očekávání. V první polovině filmu mě však poněkud rušilo až příliš amatérské pojetí a dialogy "herců", což se v druhé polovině naštěstí změnilo. Obávaný závod Finnmarksløpet je rozhodně velikou výzvou a Jana si zaslouží obdiv za své odhodlání a její chlupatí společníci za vytrvalost a věrnost. Lepší tři hvězdičky! (27.07.2020)

No, čekal jsem od toho víc. Hlavním problémem byla si hlavní aktérka. Říká se, že dáma mužský kolektiv tak nějak zkulturní, ale jak bylo vidno, když jsou po hromadě dámy, je to o dost horší než v pánské šatně či hospodě 4. c.s.. Paní mi nepřipadala jako hrdinka. Nehodnotím výsledky v závodě (to klobouk dolů), ale udivuje mě její pohled na svět a hlavně postoj k mužům. Tvůrcové nám moc nepřiblížili, jak se žije se psi. Škoda. (20.01.2021)

Moc pěkné nedozírné rozlohy severských plání a samota. „Jsem sólista, nechci mít nikoho v závěsu“ říká hned v úvodu hrdinka. Závodí se i v temné zasněžené noci. Své psy oslovuje „Moje miminka“. manželství jí nevyšlo. V létě trpí stejně jako její psy vedrem, pořádá „psí“ tábory pro děti a těší se na podzim, kdy vyjede za hranice, protože v malých Jizerkách se nedá trénovat. Režisérka, mimo jiné autorka Vítejte v KLDR postupně sloupává její vrstvu siláckého vystupování. Nejde zde o trofeje ze závodů nebo oslavování výkonnosti sportovce. Jde o útěky do divočiny. (31.01.2021)

Asi přehnaná očekávání. Já jsem velký pejskař, ale směřuju k lovu a lovecké kynologii, vedle toho závody psích spřežení na mrazu a sněhu jsou jak jiná dimenze. Navíc ta vůdkyně je dost svérázná a vyjít s ní taky nebude zrovna jednoduché. Víceméně jsem se u toho chvílemi i lehce nudil. Ale zajímavé zjištění je, že to magické slovo ku*va, aby pes okamžitě zbystřil, funguje i na jiná plemena. To podstatné je řečeno ke konci, je to ku*va drahý koníček a není to rozhodně pro každého. 5/10 (21.01.2021)