Poručík Alexander Rjepkin

Záverečná vražda sa nemala stať, určite tá plánovaná by nebola potupa pre vojaka, navyše by nemusel bojovať proti Slovanom, tiež radšej mohol utiecť a prejsť na druhú stranu, už keď sa tam dostal, lebo to bolo asi to najlepšie čo mohli vtedy naši urobiť. Film ako taký nie je ničím extra zvláštny, no príbeh je celkom priemerný a nie pokazený, či herecké výkony sú na vtedajšiu dobu príznačné, takže rozhodne neurazil, no od ideálu má ďaleko. (09.07.2013)

Bínovcovi filmy se Zdenou Sulivanovou, jakožto Lízou, která zpívá Evropě na mě působily strašně. A nejvíc mě na nich udivilo, ze přes urputně červenoknihovní zápletku a pěvecké výstupy jsem se cítil po skončení jako po shlédnutí ponurých týdeníků z válečného období. Jestli za to může Bínovcovo vedení herců, nasvícení, scénář.. nevím. U Poručíka Rjepkina, který je dramatem (ovšem rozhodně ne romantickým) jsem proto jistou ponurost očekával. A taky tam je! Ponuře působí i špílce a veselé komentáře, pronášené Pištěkem, Kreuzmannem nebo pisklavým Plachtou a zvláštním způsobem dotvářejí atmosféru kolem hlavní zápletky. Bínovcovi se podařilo obsadit dobée herce do typově nezvyklých rolí (Marvan, Mandlová, Plachta), výborný je Smolík, Borskýy trochu divadelně přehrává. Ačkoliv film působí místy nudně, chování postav nutí k zamyšlení, morální otázky jsou nastoleny, klíčové scény jsou dramatické, katarze jde proti vkusu většinového diváka. Binovec tenhle film, ktery se da označit přívlastkem humánní, natočil v roce 1937. Za dva roky nato se stal členem Vlajky a jako dlouholetý člen Národní obce fašistické se postavil do řad těch, kteři měli z nových pořádků prospeěh. Po válce byl souzen a byla mu sebrána část majetku. Ovšem třeba Vlastovi Burianovi byl za jeho jediný poklesek, rozhlasovou parodii na Jana Masaryka Hvězdy nad Baltimorem, sebrán majetek celý. Ty dějiny.. (18.02.2010)

Docela atypický film na svou dobu vzniku, v roce 1937 to musel být celkem solidní snímek, dneska však působí místy hodně úsměvně, válečným dramatem bych to určitě nenazval. Většina filmu se totiž odehrává ve špitále, hlavní zápletka je zde romantická, místy s prvky komedie. Mandlová je zde rovněž v netypické roli nepříjemné zdravotní sestry - zastupující nordickou (později bychom řekli árijskou) rasu - povyšující se nad ostatními. Celý film budí dojem, jako by byl natočený tak o pět let dříve (tedy raná třicátá léta). Většina filmů v roce 1937 už byla vyspělejší. (09.06.2012)

Příběh zběhlého českého vojáka bojujícího v ruské armádě proti Rakousku byl považován dobovou kritikou za "svěží hlas na filmové poušti". Zraněný zajatec Vladimír Toman vydávající se za carského poručíka Alexandera Rjepkina končí svou pouť v brněnském lazaretu, kde je nucen skrývat svou pravou totožnost. V oddělení, v němž je hospitalizován, se setkává s ošetřovatelkou Mathilde von Kiesewetter, která nenávidí vše slovanské. Toman alias Rjepkin potřebuje k záchraně života transfuzi. Stejnou krevní skupinu má však pouze tato německá šlechtična. Velkodušný dar krve mění Mathildin vztah k Rjepkinovi od počátečního pohrdání a pozdějšího odstupu v jakýsi mateřský cit a později dokonce v lásku. Přestože se příběh zpočátku rozvíjí poněkud banálně, velmi rychle se obrací v tragedii milenců, směřujících od nenávisti k lásce, aby nakonec dospěl k milosrdné smrti jako jedinému východisku. Adina Mandlová v roli Mathilde získala výjimečnou příležitost vymanit se z určitého hereckého stereotypu a předvést divákům i svým kolegům také něco jiného, než postavy salonních krasavic. Režisér Václav Binovec se prostřednictvím Rjepkina znovu vrátil k legionářským příběhům a také mezi tvůrce, s nimiž čeští producenti museli počítat. (28.08.2009)

"Nenávidím ho." "No jo, protože ho milujete." Tohle mohlo být zdrcující drama hrdosti a žárlivosti. Pracuje ale s přemírou dalších motivů, od švejkovství po lásku k vlasti, hrdinství legionářů a slovanskou vzájemnost. To ho sice činí na první pohled vrstevnatějším, ale bohužel velmi rozostřuje výsledný dojem. O emocionálním dopadu si možná nechám v noci zdát. (15.02.2010)