Nikdo se nebude smát

Jsem něco jako výtvarný teoretik. Utrpení mladého intelektuála. Juráček, jehož scénář je pro film bezvýhradně určující, v kunderovském Klímovi rozpoznal dalšího ze svých melancholických, společensky nepotřebných hrdinů, který kráčí světem a v důsledku své zdvořilé inteligence není schopen účastnit se lidských vztahů. Oproti Kunderově povídce zaujímá ovšem Bočanův film vůči Klímovi kritičtější stanovisko a rozšiřuje záběr, aby poskytl obecnější společenský komentář. Už úvod filmu lze pokládat za trefnou metaforu podobné lidské přizpůsobivosti, jakou pozorujeme u Klímy. Aby se vyhnuli výkopu u chodníku, vyšlapávají si chodci cestičku sněhem. Stejně jako Klíma, ani oni se vnějším podmínkám nedokážou vzepřít. Raději se jim podřizují. Obětí neschopnosti převzít zodpovědnost za zbabělost přitom není jenom Klíma. Na jeho morální selhání doplácí také druzí, zejména Klára, čímž Bočan s Juráčkem jako jedni z prvních otevřeli v šedesátých letech velmi relevantní téma spoluzodpovědnosti intelektuála za mravní úpadek společnosti. V podání Jana Kačera připomíná Klíma zklamané mastroiannovské intelektuály, dobrovolně izolované od ostatních, což lze vysledovat především v okamžicích jednání uličního výboru. Soudruhu Klímo, co vy si vůbec myslíte o ženách? Nic. Toto jemné a svým způsobem vtipné pozorování každodenní rutiny, sousedství, kde každý ví o každém všechno, rozehrává řadu strun – od sebeironie a smutku až po trapnost, karikaturu, absurdnost, chaos, prázdnotu a entropii. Tím, co potom spojuje Kunderu, Bočana a Klímu s námi, je otázka, jak se chovat slušně mezi špatnými lidmi, jak se vypořádat s dvojím metrem morálky a s poznáním, že lidé jsou vlci. (11.02.2018)

Jan Kačer se zaplétá do labyrintu čím dál nesmyslnějších lží. Film občas hravý, občas mrazivý. A přesto vůbec nepůsobí roztříštěně. A je to zejména zásluha Hynka Bočana a Jana Kačera, kteří mezi protikladně působícími scénami vytvářejí jejich kontinuitu. Velmi funkční byla i drobnost v podobě výkopu na ulici před domem, ve kterém bydlel hlavní hrdina. Třeba chození jen po vyšlapaných cestičkách ve sněhu působí ještě humorně, ale pokud tu trasu dodržujete i poté, co sníh odtál, už to vůbec k smíchu není. (22.03.2009)

Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*. (14.03.2009)

Formálně jde rozhodně o velmi zajímavý film, který na první pohled zaujme výtvarně působivou kamerou, bezchybnými hereckými výkony, hutným postižením atmosféry padesátých let (jakkoli se příběh odehrává v letech šedesátých) včetně množství přesně odpozorovaných drobností a malých absurdit z tehdejší každodennosti. Bočanova režie je jistá a zároveň velmi vynalézavá, ovšem ve srovnání s tehdejšími Formanovými či Passerovými filmy neobstojí. Je konvenčnější a místy dokonce trochu nudí. V kontextu filmů "České nové vlny" jde spíše o průměrný, jakkoli kvalitní a přínosný filmový počin... Kromě univerzální poučky o tom, že "lhát se nemá" je film především reflexí padesátých let, kdy se pod taktovkou komunistických mocipánů stala lež a přetvářka hlavní "zbraní" v "odhodlaném boji" za "naše nové a lepší zítřky". Podobně jako mnoho jiných filmů z daného období je ovšem, vzhledem k okolnostem pochopitelně a příznačně, nikoli otevřenou kritikou, ale rafinovanou alegorií, která je sice ideologicky nenapadnutelná, ale přitom pojmenovává mnohé velmi otevřeně a naprosto čitelně. Z tohoto hlediska jde nejen o pozoruhodný hraný film, ale také o zajímavý dobový dokument, dobře ilustrující co a jak ještě bylo a co a jak už naopak v té době nebylo možné veřejně říkat... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Nathalie, triatlet, Slarque, vok, Morloth, Marthos, insurgentes (18.09.2010)

Tuhle povídku jsem četl naštěstí mockrát předtím, než jsem se dostal k tomuhle filmu. Více než kde jinde tak u autora jako je Milan Kundera očekávám nějaký filmový paskvil, a ten zde je.*** Tři hvězdičky za povídky M.Kundery a když už se točilo tolik blbinek i tehdy, tak proč ne i za pokus poradit si filmařsky s touhle povídkou?***(4.10.2010) (04.10.2010)