Tove
Režie:
Zaida BergrothScénář:
Eeva PutroKamera:
Linda WassbergHudba:
Matti ByeHrají:
Alma Pöysti, Krista Kosonen, Shanti Roney, Eeva Putro, Joanna Haartti, Kajsa Ernst, Robert Enckell, Jakob Öhrman, Wilhelm Enckell, Liisi Tandefelt (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Helsinky, 1945. Konec války přináší malířce Tove Janssonové pocit umělecké a sociální svobody. Zatímco své umělecké sny soustředila na malování, okouzlující příběhy o stvořeních jménem ‚Mumínci‘, které vyprávěla vyděšeným dětem v protileteckých krytech, rychle začaly žít svým vlastním životem a přinesly mezinárodní slávu a finanční volnost. Její touha po svobodě je vystavena zkoušce, když potkává divadelní režisérku Vivicu Bandlerovou, která v ní zažehne elektrizující a pohlcující lásku. Ale zatímco začíná nacházet svou uměleckou identitu, objevuje pravou lásku, po které touží, aby byla opětována, a jedině tím, že si vytvoří vlastní cestu, se může naučit být svobodná. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (15)
Tove sa dožila 86 rokov, napísala veľa kníh, namaľovala veľa obrazov, ale film rieši len jej lesbickosť. V podstate sa o nej nedozvedáme nič, len to, či niekoho milovala a koho nie, či mala rada promiskuitné mušličkovanie, alebo bola za permanentnú jazdu na jednej. Inak v podstate nič. Ale inak - v tej Škandinávii majú ale ohavy! ()
Když jsem se před lety dočetl, že vzniká celovečerní film o jedné z mých nejmilejších spisovatelek Tove Janssonové, jejíž knihy o muminech mě v dětství zásadně ovlivnily a s níž jsem spojil i své jinošství, když jsem se svým improvizačním tělesem podvakrát zhudebnil její prózu Sochařova dcera. Od filmu jsem si v pandemických letech sliboval pookřání, ale míjeli jsme se, a nyní, když jsem ho objevil na Edisonline, jsem neodolal a proti plánu jsem si ho promítl (dá-li se to o projekci tohoto druhu takto říci). A jaký div!? Záběr za záběrem umanutě budovaly hranici mezi mnou a vším tím děním. Netroufám si posuzovat historickou věrnost, kterou se zdá stvrzovat titulkový epilog (v duchu: jak to bylo dál?); takové kritérium je podružné. Dichtung? Wahrheit? Poznal jsem tuto umělkyni ale jinak a záběr za záběrem jsem měl dojem, že mi ji Zaida Bergroth bere. Že je celé vyprávění o jejím vztahu s Vivicou Bandlerovou zrcadlovým sálem. Odhlédnu-li však od biografické povahy filmu, nezbývá ani toto rozhořčení: všední milostné drama, konvenčně snímané, s neuměle sugerovanou atmosférou, průhledné, ale nikoliv čiré. Nic víc, spíš ještě míň: vždyť umělkyně, na niž se snímek soustředí, vyznívá jako pasivní, jen jinými tvarovaná bytost, a takovou Tove, vidomá, samostatná a v přítomnosti žijící, rozhodně nebyla. – Pro mě i nadále zůstává sochařovou dcerou, která váží každý okamžik a nechává jím pronikat sny, vzpomínky a vize. Ženou bdělou a radostnou. Tomu také odpovídá autentická amatérská filmová sekvence tančící Tove v samém závěru před titulky. A takhle jsme kdysi pospolu rozmlouvali: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/bildhuggarens-dotter ()
Nic jsem nečekal a tak je teď lehké hodnotit. Mile natočený film, který nemá moc slabin. Herci, výprava, scénář... a samozřejmě severský vibe :) Všechno klape i bez nějaké větší katarze. Těžko říci, jaká byla opravdu Tove, o konkrétních dílech se toho moc nedozvíme, sledujeme pouze výsek formování životních postojů člena umělecké rodiny. Film je velmi uvěřitelný, ale postavou hlavní hrdinky trochu zaměnitelný. Což je dobře i škoda. Po nečekaném konci jsem měl chuť sedět dál a pokračovat v melodrama života Tove a dozvědět se více. ()
Životopisný príbeh založený na lesbickej romanci. Tomuto žiaľ prislúcha hodnotenie, keďže som ešte nevidel biografiu natočenú a zameranú vyslovene na prepieranie orientácie umelkyne so žiadnym detailnejším opisom jej života a toho, čo mohlo ovplyvniť jej spôsob života. Samo o sebe by príbeh o Tove mohol byť zaujímavejší, takto je to ale len priemerná milenecká agitka založená na skutočnom príbehu. Nič viac, nič menej, a o to viac je to sklamanie. 55 % ()
Troufám si říct, že můj nejpříjemnější kino zážitek roku a to je teprve leden. Na film jsem se neskutečně moc těšila, až jsem se trochu bála, že mám vysoká očekávání a budu zklamaná. A ono ne, byla jsem ještě víc nadšená, než jsem si myslela. Líbí se mi, že film nemá ambice obsáhnout celý život, což často bývá kámen úrazu životopisných filmů - viz Havel, ale jen pár let, které ale byly pro život Tove Jansson nejvíce formující. Film příjemně plyne, chvilkama si divák přijde skoro jako voyaeur, což není výtka. Dechberoucí Alma Pöysti BYLA Tove, své role se zhostila na jedničku, koneckonců, i ona je finská Švédka. Milá třešnička na dortu je závěrečná scéna, takovou chuť se usmívat jsem neměla dlouho. Roztomilá švédština krásně lahodila mých uším. Takový příjemný pocit při cestě z kina jsem měla naposled před šesti lety na Dánské dívce. Děkuju pořadatelům Scandi, že tenhle skvost zpřístupnili českým divákům. ()
Galerie (25)
Photo © Nordisk Film
Zajímavosti (4)
- Alma Pöysti, která hraje Tove, je vnučkou herců (Lasse Pöysti a Birgitty Ulfsson), kteří spolupracovali s Tove Jansson na divadelním představení „Mumini“ jako herci, a později hráli i v televizním seriálu Mumintrollet (od r. 1969). (Martrix)
- Tove Jansson patřila ke švédsky mluvící finské menšině. Stejně tak to má její představitelka Alma Pöysti. (Anife)
- První obrázkovou knihu „Sara and Pelle and Neptune's Children“ Tove Jansson (Alma Pöysti) napsala a ilustrovala už ve svých 14 letech. Jansson také ilustrovala švédské překlady klasik, jako je „Hobit“ nebo „Alenka v říši divů“. (Martrix)
Reklama