Pasťák

"Tady poroučíme my. Žer!" V prostředí Pasťáku je prostě radost pracovat. Pro mladého naivního kantora je to ideální vstup do kariéry. Kde jinde by se například dozvěděl, že 76-25=91 nebo 61 možná 1000 či snad 3? Abych to zase tak moc nezlehčoval, tak z ústavů pro mladistvé delikventy nikdy nic veselého nevzešlo a tohle je docela slušné drama. Jen mě to moc nebavilo a taky mi trochu vadilo, že mladiství Holub vulgo Krampol a Topol alias Sloup běhali po světě o mnoho let dříve než jejich dospělý učitel. To byl trošku úlet. (30.05.2018)

Ano, jak už zde několik uživatelů napsalo, výrazy jako syrovost, opravdovost, smutek a deprese velice dobře vystihnují tento snímek, po jehož zhlédnutí bych doporučil ihned pustit nějakou komedii. Vyskočil mi na mladého naivního učitele sednul velice dobře, ale hlavně mě svým hereckým výkonem zaujal Jiří Krampol. Ty "děti" ve mně nejdříve vyvolávaly opravdovou lítost, ale na konci film už jen hněv, nenávist a opovržení (již zmiňovaná závěrečná scéna je opravdu působivá a jen tak na ni nezapomenete). Je to kus kvalitní filmařiny, to každopádně, ale pocit marnosti ze života a dolehávající deprese byl už dost silný i na mě, takže to budou jen 4*. (16.02.2009)

Jeden z nejpodnětnějších i obsahově zvlášť závažných Bočanových režisérských počinů byl navíc v době svého skutečného vzniku objevem nejen československým, ale v mnohém i evropským a světovým. Způsob, jakým pojednal situaci v sociální sféře po pádu Novotného režimu (doba děje filmu je odhadnutelná do let 1961-1963), navazuje na podobné publicistické dokumentární filmy režiséra Jindřicha Fairaisla (prvního polistopadového generálního ředitele Československé televize) roku Pražského jara MILION VE ZVLÁŠTNÍ PÉČI, INSERÁT a VÍTÁNÍ NEMLUVŇÁTEK, které PASŤÁK předcházely. Autentičnost příběhu posiluje i pojetí hlavní postavy, která v mnohém sdílí některé rysy svých odpudivých svěřenců válcovaných znormalizovanou sociální péčí, která nesměla mnoho stát a od vlastního vězení se lišila spíše kosmeticky než podstatně. Osiřelý, bez kořenů, s ideály, ale bez naděje na jejich dosažení a materializaci (scéna se slzami), bez bytu a ubytování značně nabourává dobové fráze o péči o člověka. Jeho tragicky osudový konec (další zmarněný nadějný lidský život) nedosáhne na přátelský, milostně zbarvený úsměv a viditelnou sympatii obvodní (dětské ?) lékařky v kultivovaném podání půvabné Karolíny Slunéčkové. Tíseň, kterou cítíme z propasti mezi virtuální představou bodrého ředitele a skutečnosti, v mnohém připomíná alegorii normalizační okupace (film vznikal po 21. srpnu 1968). Ano, i takový dokázal být poúnorový komunistický režim, zbavený propagandistických příkras a idylizací. Hudba i tempo odpovídají době a jejímu vnímání času. Dílo nepoškozují; naopak, docelují je. PASŤÁK je dílem, na které se nezapomíná. (12.09.2014)

Předčasně zesnulý autor K. Misař napsal knihu se stejnojmeného názvem, po němž byl pojmenován i film. Novela byla napsána v šedesátých letech 20. století. Je v ní evidentní snaha autora seznámit se s prostředím a pokusit se nějak hochy, chovance pasťáku vychovávat. Časem zjišťuje, že to není možné, ba že ho ta práce nebaví, a tak opoští svět lidských divochů, nevychovatelných osob, aby šel - neví kam. Kniha má zřetelné autobiografické rysy. Film je jeho měkoulinečkovou verzí. Ivan Vyskočil se ale na roli vychovatele - eléva - dobře hodil. ***(21.12.2001) (21.12.2010)

Z tohoto filmu mám poněkud neucelené dojmy. Místy je silně působivý a podmanivý, ale na druhou stranu na mne působí jako průměrné dílo. Nemůžu si z něj vytvořit ucelený názor. Nejvíce na mě zapůsobila asi hudba a kamera, která mi chvílemi připomínala geniální kameramanskou zručnost Stanislava Miloty ze Spalovače mrtvol. Dále jsem zde zaznamenala známé tváře v podobě Václava Sloupa a Miloše Vogniče, kterého mám stále v mysli coby "chlapce, který rozhodně nejde dál než k mostu" z již výše zmiňovaného Spalovače. Ostatní herecké osazenstvo hrálo velmi slušně. Pro mě film, který mi stačilo vidět jednou. (15.02.2009)