Věk nevinnosti

Na povrchu nablýskaný nádherný svět jemných mravů. A pod ním peklo. Drtička, která jemně a s úsměvem semele všechno a všechny. V tom je hlavní klad filmu. V dokonalém odhalení a vykreslení společnosti, děsivé hlavně tím, jak spoutává a znásilňuje veškeré emoce i rozum. Působivá v tom, jakým se každá z hlavních postav stane obětí nepsaných společenských pravidel i svých vlastních citů. Scorsese bezchybně inscenuje každý obraz, každou scénu, herci dávají svým rolím maximum. Dokonalé kulisy a kostýmy, zdánlivě prostá přesto zajímavá a netuctově podaná zápletka. A přece to nestačilo k zahnání pocitu, že je to všechno poněkud zdlouhavé a občas protahované až na hranici nudy. Samozřejmě, že jsem držel palce Ellen, A samozřejmě věděl jak to dopadne. (08.12.2014)

„Chci, a nemohu.“ Přes dvě hodiny filmařské elegance, ke které se podaří dozrát jenom nemnoha režisérům. Neměl jsem dojem, že by zápletka byla konvenční a pouze zpracování mimořádné. Z průměru se vymyká obojí a obojí logicky doplňuje Scorseseho filmografii. Vlastně to je další z jeho filmů o násilí a organizovaném zločinu. Jenomže o násilí skrytém, neprojeveném a zločinech stejně takových. Pravidla chování určují klany, třebaže ne mafiánské, nýbrž rodinné. Kdo nechce ztratit renomé, a na ničem jiném jako kdyby ani nezáleželo, nesmí skutečnost nejen vyřknout, nesmí ji ani myslet. Postavy si ubližují slovy, či spíše tím, že se jim vyhýbají. Jejich pravé záměry a potlačené touhy nám stejně jako v knize odhaluje upřímná vypravěčka, fyzicky nepřítomná a přesto všudypřítomná průvodkyně dnes tak vzdáleným světem newyorské smetánky konce 18. století. Říká, co si postavy říct neodváží. Společně s prostředím promlouvá za mlčící hrdiny (domníval jsem se, že do detailu promyšlená práce s barvou, rekvizitami a rozmístěním figur odešla s klasickým Hollywoodem – naštěstí ne). V diegetickém světě přejímá roli ženy, která nehodlá zatajovat poznaný stav věcí, hraběnka Olenská. Nechce být další obětí společenských konvencí, další poslušnou milující manželkou. Nemá ovšem imunitu, která by ji před dopadem její bezprostřednosti uchránila. Moc spasit ji náleží Newlandovi, rozežíranému zevnitř nutností volby mezi ženou říkající pravdu a ženou říkající pouze to, co se sluší. Díky vypravěčce, (post)moderním vypravěčským postupům (dopisy čtené do kamery, režisérovo sebereflexivní cameo coby fotografa, toho, kdo životy postav zaznamenává) a pečlivému vedení naší pozornosti (hudbou, zviditelněním slov, střídmým použitím detailů a „archaické“ clony) se o postavách přehledně a srozumitelně dovídáme více, než jim samotným umožňovala doba a prostředí, v němž žily. Věk nevinnosti nás za pozornost mu věnovanou odměňuje více než milostná dramata soustředící se zejména na povrch, pod nějž nenahlíží. Aniž by tím ztratil na emocionální síle příběh o násilí, které dennodenně pácháme dodnes. Jenom si už tolik nebereme servítky. Z filmů Martina Scorseseho jde pro mne momentálně o číslo jedna. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, ripo, Ajantis, MontyBrogan (29.08.2012)

Devätnáste storočie by som úplne vymazal z dejín ľudstva. Tak nudnú, pokryteckú a naškrobenú dobu ľudstvo nikdy neprežívalo. Som voči filmom z tohoto obdobia predpojatý, uznávam, ale nemôžem si pomôcť keď vidím ľudí tváriacich sa vznešene a pritom s holou riťou .... Zlatý stredovek s hostinami, kde sa hodovalo za dubovými stolmi a masť stekala stolovníkom po brade ... ))) Ale k filmu : toto je klasický príbeh klasického 19. storočia. Dlhý, nudný, intrigánsky, pokrytecký ! Filmu by vôbec nezaškodilo, ak by sa mu niektoré scény vystrihli a niektoré skrátili. Čo bolo na vysokej profesionálnej úrovni, tak to bola výprava a kostýmy. Maestro Scorsese - gangstri Vám idú lepšie ! (12.03.2004)

Velké jméno v kolonce režisér a velká nuda od začátku až do konce. Těžko říct, co je toho příčinou. Všechno se jevilo markantně dobře. Herecké obsazení Daniel Day-Lewis- Michelle Pfeiffer-Winona Ryder je přece zárukou dobrého p(r)ožitku z filmu. Jenže jejich herecká aura zanikla v pěkné výpravě a kostýmech, které oko diváka potěší zdaleka nejvíc. Martin Scorsese se však uvolil jít cestou rozvleklého příběhu s nulovým, nevzrušivým tempem. A zde se právě nabízelo s látkou pracovat hned několika způsoby. Decentním anebo provokativním až dekadentním. Scorsese se pohybuje spíše v intencích decentně načrtnutých struktur, které jsou až příliš ohraničené fádním pohledem na společenskou smetánku, ve kterém se sází na působivé a honosné kamerové obrazy se spoustou dialogových scén. Nejednou se stane, že vkusná práce kamery navodí zdatně klasický věk podpořený vhodným výběrem typově odpovídajících herců. Oproti tomu film nedokáže zaujmout ve své rozvláčnosti a trpí častými výpadky, ke kterým dochází v okamžiku, kdy nějakou vzácně vypjatější scénu vystřídá scéna, ve které se divák cítí po nějaké chvilce znuděný. Znuděnost se však nikam výrazně neposouvá. Na explicitní erotiku si film nepotrpí a divák "čuník" má v tomhle případě obří smůlu. Ono mít ve filmu dvojku Ryder s Pfeiffer je vážně fajn, ale copak se tam, pane režisére, nenašlo vážně něco pikantnějšího, co by film dostalo z dialogových scén někam do vyšších sfér? Můžeme si to shrnout. Kamera, kostýmy a výprava jsou na špičkové úrovni. Vytahat za uši by potřeboval střihač, který z filmu udělal neúnosně dlouhou procházku devatenáctým stoletím s dobrými herci jako průvodci, ale režisérem, který ten zájezd nevěděl, jak a hlavně kdy ukončit. Stačilo málo. Film o několik zbytečností zkrátit, zredukovat nudu na vitálnější pojetí. Přitom téma mělo v sobě víc, než nakonec z diváckého pohledu dostálo. Výsledkem je značně rozvláčný film, který tímto ztrácí na síle a jeví se nepříliš poutavě a zajímavě natočen, přičemž herecké obsazení by si zasloužilo větší režisérské zanícení a především cit pro odpovídající délku filmu. Mé hodnocení: 40% (29.11.2014)

V rozsáhlé a bohaté filmografii Martina Scorseseho se na The Age of Innocence trochu zapomíná, přitom jde o jeden z jeho nejlepších filmů. Platí ale, že divák mu musí jít trochu naproti, protože oproti svým ostatním počinům tvůrce nikam nespěchá a točí de facto hodně pomalé konverzační drama. A ačkoli kostýmy jsou nádherné a oscarové, primárně o ně nejde a rozhodně nejsou tím nejvýraznějším, co diváka ohromí. Tím je naopak fenomenální vizuální stránka, protože každá hromadná scéna při hostině, na plese nebo v místnosti je natočena naprosto skvěle a dlouhé nepřerušované kamerové jízdy jsou fascinující  a ve své "skromnosti" o tehdejší době odvypráví víc než mnoho dialogů. Ostatně důraz na každý detail je pro snímek zcela příznačný, tím pádem je dobová atmosféra skoro až autentická. Příběh je na první pohled banální a hraničí s červenou knihovnou, jenže v pozadí skrývá hodně silné emoce a zdaleka se vyhýbá kýči. Tomu pomáhá i na žánr netypické obsazení, v němž kraluje Daniel Day-Lewis se svým obvyklým minimalismem, jímž ale dokáže vyjádřit úplně všechno a tragédie jeho postavy je až hmatatelná. Michelle Pfeiffer možná není prvoplánová krasavice, o to víc ale vyniká tajemnost a jakási erotická přitažlivost její rebélie, trošku zaráží oscarová nominace pro Winonu Ryder, která má nejméně prostoru a její výkon rozhodně není nikterak výjimečný, ačkoli i ona dokáže pracovat s vnitřními emocemi a naivita její postavy není až taková, jak se může zdát. Je pravda, že stopáž je malinko přetažená a občas se některé scény zbytečně protahují a opakují, to je ale asi jediná výtka, kterou lze k výsledku mít. The Age of Innocence rozhodně není jednoduchý film a pro někoho může být vzhledem k pomalosti a množství dialogů jen těžce stravitelný, pokud mu ale divák přijde na chuť, dostane jedno z vůbec nejlepších romantických dramat minimálně posledních třiceti let. 85 % (21.01.2024)