Matky

prekvapivo vyzretý debut pojednávajúci komplexne, neprvoplánovo, empaticky a vkusne o téme materstva a ženstva v modernej veľkomestskej spoločnosti. nekonvenčý formálny prístup dokonale dopĺňa precízne štruktúrovaný a s ľahkosťou rozprávaný príbeh štyroch princípov bytia matkou, darí sa mu ísť do hĺbky aj bez straty odstupu, lavírovať medzi psychologickým napätím a inteligentným humorom. to všetko podkresľuje veľmi progresívne dramaturgicky vystavaný soundtrack. no skutočnou osou a piliermi sú herecké výkony na svetovej úrovni, každá zo štyroch hlavných predstaviteliek si zaslúži českého leva. (03.11.2021)

Už dlouho jsem neměl v kině tak intenzivní pocit, že nesleduju film, ale že je mi předkládáno jen zírat na smyšlené neživotné postavy z hloupého scénáře, tedy že jsem nucen trávit trávit hodinu a půl ve společnosti 4 okoukaných hereček, které odříkávají naučené repliky postav, které nikdy neexistovaly (paradoxně si uvědomuji, že cílová skupina tohoto filmu, mající zírání na podobnou pokleslou produkci typu Ulice, Ordinace apod. v oblibě, podobné reflexe schopná není, a naopak si bude nejspíš pochvalovat, jak je to "komedie ze života", dle toho, nakolik úspěšně v některé z filmových postav identifikují sebe nebo někoho ze svého okolí, případně z účtů, které sledují na Instagramu), a protože to celé postrádá jakýkoli umělecký přesah nebo dramatické kvality, přišlo mi to jako neobyčejná ztráta času, byť mě to nesralo tolik, jak jsem si původně myslel, že bude (možná, že ten dojem odtrženosti filmu od reality byl v mém případě způsobený i tím, že se jednalo o moji první návštěvu kina po 10 měsících od vynucené korona-abstinence, a navíc ještě že šlo o film domácího původu, na které do kina takřka nikdy nechodím, ale spíš si myslím, že šlo prostě o neschopnost autorů scénáře, dát do toho filmu něco víc, než jen postavy, kterým se děje něco, co autoři scénáře pravděpodobně považují za odpozorované za života). Konstatovat, že je ten film zoufale neschopný vyprávět nějaký zajímavý příběh, by bylo jen nošením dříví do lesa (podobně jako žehrat na duo otravného product placementu a ještě otravnějšího voiceoveru, bez něhož se snad žádný současný český film neobejde), protože mi přijde, že toto je rys typický pro většinu českých filmů z poslední doby, a už jsem skoro rezignovaně smířený s tím, že na nějaké vypravěčství v obrazech už se dávno nehraje, a jediné, co se počítá, je návštěvnost v kinech a pozdější sledovanost v televizi, kde se to do 1-2 let objeví - přijde mi skutečně až zarážející, jak se ten film tak soustředí na simulaci "scén ze života", až není skutečně ničím jiným, než jen sledem toho, co se jednotlivým postavám děje, aniž by za tím bylo cokoli víc, a osobně mi přijde neuvěřitelně zbytečné něco takového sledovat (podobně jako nechápu, proč bych měl na Instagramu sledovat někoho takového, koho v tom filmu hraje Vágnerová, ale opět zdůrazňuji, že nejsem cílová skupina tohoto filmu), ale nenáročné ženské publikum, které se chce u filmu jen pobavit a na chvíli vypnout, si u toho jistě přijde na své, a budiž jim to přáno. (06.07.2021)

Matky by v zásadě mohl být velmi dobrý film, kdyby.... kdyby si tvůrci ujasnili, na jakou cílovou skupinu se zaměřit. Máme zde až klišovitě zařazené páry dle sociálních skupin s jasně definovanými typickými rysy. Bohatý manželský pár s věčně pracujícím, stárnoucím, úspěšným workoholikem s hezkou mladou a patřičně blonďatou manželkou v podání Langmajera s Hřebíčkovou, nerovný pár úspěšné influencerky Vágnerové a manuálně pracujícího křupana Prachaře, lehce nervově labilního jedináčka Marcínkovou s mírně flegmatickým Benonim a nakonec chudou, zoufalou a úplně blbou svobodnou matku v podání Sandry Novákové. Už chyběl jen nějaký ten ženský čtyřprocentní pár a byla by škála úplná. Tedy z tohoto hlediska nic překvapivého. Problémy, které řešily jsou vcelku všem blízké, ale jejich ztvárnění nebylo ani příliš vtipné, dramatické, natož nějak objevné. Vlastně jediná opravdu vtipná osoba byla matka Marcínkové v podání skvělé Zuzany Mauréry, ta měla šmrnc i vtip a role despotické matky a příšerné tchyně jí sedla. Při sledování jsem s místy docela nudila a dle hodnocení i kritiky, jsem v tom zjevně nebyla sama. Celkový dojem ve finále definitivně pohřbil až americký závěr. Za mne dvě hvězďule v rozvodovém řízení. (14.01.2022)

Pozvánka od manželky do kina se neodmítá a byť bych na Matky sám asi nikdy nešel, netrpěl jsem předsudkem. Nedávno jsme v televizi spíš náhodou narazili na Ženy v běhu a bylo to tehdy vcelku milé překvapení.  Českým vztahovkám sice příliš neholduju, ale když si od nich člověk dostatečně odpočine, dají se ty klišovité eskapády  vcelku přežít. Teď koukám na jméno režiséra a co má za sebou, hm a odvážní jsme tedy skutečně byli, tohle mohl být průser srovnatelný s Kotíkem. Ani obsazení není zrovna hvězdné a jak to tedy dopadlo? Začnu-li prostým srovnáním s Ženami v běhu, hůř, jinak ale alespoň snesitelně, tedy dokážete-li unést kopu klišé a mlácení prázdné slámy. Krátké epizody ze života rozdílných archetypů čtyř žen, nány influencerky, bohaté nány, nesmělé nány a blbé nány.  Mužský jin je trochu upozaděn, byť má několik svých slavných okamžiků a holdujete-li stále stejné komické poloze Jakuba Prachaře nebo chcete slyšet pičovinu (to slovo ) z úst  Štěpána Benoniho, rozhodně  neváhejte. Kromě Jiřího Langmajera to sice pánům hodně skřípe,  když mají i něco hrát, ale to se dá u těchto  tzv. nenáročných komedií vlastně odpustit. Na druhou stranu musím přiznat, že  jsem se někdy nejen pousmál,  ale opravdu i zasmál, což sice může být spíš mým věkem a úbytkem šedé hmoty mozkové či prostou radostí, že už zase můžeme do kina...V současné televizní produkci (do kina tohle nepatří) nic, co by nějak vybočovalo od šedivého průměru nanicovatých vztahovek s vtipem vystříknutého mléka kojící matky... Dvě nebo tři? (26.06.2021)

Laciný prvoplánový humor v podání rodinného klanu. 1)  Kdypak si konečně filmoví tvůrci uvědomí, že udělat film bez děje, aby se na něj dalo koukat, je práce pro mimořádně (!) talentované filmaře a ne pro ten profesní mainstream, který svou produkcí zavaluje kina a obrazovky. Chybějící příběh prostě nelze nahradit mikropříběhy, i když si očividně spousta "tvůrců" myslí, že ONI to zvládnou. No, nezvládli dříve, nezvládají teď a vsadím se, že ani v budoucnosti se to nezlepší. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. A těch (kmánů) je spousta._____ 2)  Úhledný a podle fotek i přitažlivý 33letý režisér Vojtěch Moravec nepřekročil ve filmovém debutu svou ponurou minulost režiséra dvouhvězdičkových telenovel (Mise, Sestřičky Modrý kód, Slunečná, Einstein - případy nesnesitelného génia, Modrý kód, Ohnivý kuře). Režisérova žena, moje oblíbená herečka (spíš typově než výkonem) 38letá Sandra Nováková se ve svém scenáristickém debutu rovněž nepředvedla a to ani ve spojení s další debutantkou Vandou Zaplatílkovou-Hutařovou._____  3)  Známé herecké tváře a občas i vtipné scénky nesmažou divákovy rozpaky. K poznání a sebereflexi dochází pozdě (po svatbě a ne před ní), přičemž katalyzátory tohoto procesu jsou nebohé děti. Postavám (i hercům) je přes 30 let a v tomto věku objevují život ve dvojici nebo s partnerem (často až po svatbě a s čerstvě vyrobenými dětmi)._____ 4)  Výstižný koment: castor***, Gemini***, Big Bear**, Vančura**. (17.04.2022)