Kdo to klepe na moje dveře

Tak mně se tento snímek líbil hodně. Možná jsem příliš velkým fanouškem Scorseseho, ale nemůžu si pomoct. Film je sice takový neotesaný, ale už jsou zde patrné Scorseseho postupy (obrovský smysl pro detail, "taxikářské" opakování scén atd...) Skvěle je ve filmu užita retrospektiva, která plynule přejde do klasického chronologického vyprávění - stane se tak v nejdůležitějším a zlomovém okamžiku filmu - rozhovoru o znásilnění. Samotné znásilnění je ztvárněno přímo dokonale a rychlé prostřihy na křičící holku mne až vyděsily. Zkrátka velice dobrý film a když vezmu v úvahu prostředky a podmínky, které Scorsese měl, jde o vynikající snímek. Pro fanoušky tohoto režiséra povinný film:-) (18.05.2005)

Příběh o jednom pseudo-mafiánovi, kterej se dozví, že jeho holka neni panna a začne se kvůli tomu chovat jako největší debil pod Sluncem, mě vůbec nebavil. Začátky jsou obvykle těžký a platí to i pro takovýho machra jako je Martin Scorsese. S blbym scénářem, špatnejma hercema (ani Harvey Keitel podle mě nic moc nezahrál) a nízkym rozpočtem se nedá natočit dobrej film. Nejzajímavější na tom asi je, jakej obrovskej pokrok Scorsese za několik let udělal. Scorseseho mam tady ve svejch oblíbenejch režisérech a většinu jeho filmů hodnotim dost vysoko, ale tohle si žádný vysoký hodnocení nezaslouží. Opravdu tenhle film připadá někomu stejně dobrej jako třeba Mafiáni nebo Taxikář, když tomu dá 5 hvězdiček? Pro mě ani omylem. (20.01.2010)

Obhroublá romance, která vlastně ani žádnou romancí není. Jen teskná balada o muži, jež od sebe odvrhl to jediné, na čem mu kdy v jeho prázdném životě záleželo. Krutý a přece tak laskavý snímek střídající dramatické polohy s mladickou nerozvážností i jasnou vizí a zručností zkušeného muže a režiséra. Slzopudné lyrické rozjímání o ulicích a útěku z nich, přátelích a ženách plné sexuálního napětí útočícího na druhou signální soustavu. Zamyšlení u kterého se nechce ani věřit, že je počinem debutujícího režiséra... (12.11.2005)

Koukám, že Scorsese to uměl i jako režisérský zajíček..:-) Ačkoli je to poměrně jednoduchý příběh, je velmi dobře zpracovaný, nabytý elektrizující atmosférou šedesátek. Vztah katolickou výchovou zakomplexovaného hejska a citlivé vzdělané dívky přibližuje a bez moralistních tendencí zobrazuje pokrytecké předsudky hlavního hrdiny, že existují jen dva druhy žen - panny, jenž jsou předurčeny býti dobrými manželkami, a štětky, které mají sloužit pro povyraražení pánů (a manželů...). Siláckost maskulinní části populace a jejich vzorce myšlení jsou myslím hezoučky zobrazeny v lechtivějších scénách, podmalovaných mj. vynikající The End od Doors... Mimochodem - francouzská nová vlna má v tomto filmu více než zřetelné stopy... (04.04.2007)

Odhlédnu-li od faktu, že Kdo to klepe na moje dveře režíroval bůh (který se očividně teprve zaučoval, ale je milé v historii Scorseseho hledat kořeny třebas Tarantina), takže spousta záběrů a střihových montáží je jednoduše božích, není to zase taková paráda. Lehce existenciální, generačně-výpovědní story by potřebovala výraznější příběh. Nebo alespoň nějaký příběh. Zkrátka takové cvičení na téma "hledání stylu". (23.07.2013)