Pravdivá romance

Jasně, výsledek možná mohl být ještě lepší (v Tarantina režii), ale už tak je sakra dobrý dost. Nejroztomilejší Patricia, nádherný “sicilský” dialog mezi Hopperem a Walkenem, sranda, krev, "a pulpy good time", velký srdce a perfektní casting. Po tuším jedenáctileté době od poslední projekce, při jen matné vzpomínce jsem moc užil a pálím to za pět. (03.03.2019)

Dost dobrá drsárna, kterou když jsem viděl poprvé, tak jsem vůbec netušil "wo co gou" a myslel jsem si, že jde fakt o romanci (!). :) Brzy jsem ale byl vyveden z omylu a posléze i překvapen, když jsem zjistil, že jedním z "pachatelů" tohoto filmu je i Quentin Tarantino. Vynikající scénář a velmi dobré herecké výkony (hlavně u Slatera to tedy stojí za zmínku, protože od Jména růže víceméně jen paběrkoval), spousta akce, krve, střílení a napětí, prostě ideální oddechovka. :) Ne, ale vážně, tenhle film stojí za vidění a všem příznivcům "ďábelského" Quentina se jistě bude líbit. (21.05.2003)

Nějak nechápu, proč má tento film na CSFD tak vysoké hodnocení; že by to bylo tím JEDNÍM jménem v titulcích ? Ne že by "Pravdivé romanci" něco podstatného scházelo, jen prostě není nijak zvlášť originální. Podobných filmů tu bylo, je a bude tucty. Takže film fajn, ale stačí vidět jednou, legenda se z něj s největší pravděpodobností totiž nestane. To jiný film PANA Q. se jí stal už dávno... (05.02.2006)

Postmoderní Romeo a Julie ve vším stylu i roztomile naivní uvěřitelnosti (pravdivosti?) + božská camea Walkena, Oldmana a Pitta a pak ani nevadí, že si Tarantino se Scottem trochu lezou do zelí... Naopak dokázali namixovat osvěžující (byť ne nejlepší) drink s akurátní mírou alkoholu právě tak, abychom přehlédli slabší místečka, ale přitom neměli z paměti vychlastané geniálně absurdní finále a podobné perličky... 8/10 (11.01.2010)

„It ain´t white boy day, is it?“ Troufám si tvrdit, že kdyby pan Quentin Tarantino nebyl ošklivě bohatý filmař s neomezenou tvůrčí svobodou, byl by Clarencem Worleyem.. Těžko říct, jestli by scénářem původně zamyšlené nechronologické řadění scén a absence happy endu provedly s True Romance nějaké zásadní zemětřesení, protože Scott stejně válí se svým filmem jen v jednotlivostech (scéna "Maurské geny dona Coccottiho", detektiv T.Sizemore, či ústřední melodie hodící se do dokumentu z africké savany), ale prý existuje fanouškovský sestřih, kde si to lze částečně ověřit. No nic, zůstávají mi dva důležité poznatky - za všechno to násilí může našeptávač Elvis Presley a kdykoliv se objeví S.L.Jackson ve spojitosti s Quintem, stočí se řeč na lízání.. (07.07.2011)