Ve jménu otce

Ve jménu otce... Jsou příběhy, které hlava nebere. Tohle je jeden z nich. Film to možná není až tak výsostně dobrý, našlo by se, co kritizovat, nicméně dopad na mě byl, v roce 1994, velmi silný. Představa, že mi někdo tehdy napaří 15 let, jen protože jsem drzá, dělám standardní bordel, jako ostatní moji ani ne dvacetiletí souputníci, však o terorizmu víme kulové, nepodílíme se na ničem takovém... je šílená. Film má bezesporu svůj význam a měl by ho vidět každý. (02.02.2019)

„In the name of justice / In the name of fun..“ Když se kácí IRA les, létají třísky - nemilosrdně se zabodávající do těl nevinných. Sheridanovo domácí hřiště s tradičně výborným Day-Lewisem bojujícím za svobodu, spravedlnost a nalezení cesty k otci, s kterým na rozdíl od skutečného Conlona sdílel jednu vězeňskou celu. Mrzet může jen jistá černobílost vykreslení nekonečného boje mezi Iry a Angličany, ale až Gerry konečně vyřkne: „I´m a free man and I´m going out the front door.“, čert ji vem. Mimochodem, U2 při úvodních titulcích byli dokonalou volbou. „..In the name of the father / In the name of the son.“ (18.11.2009)

Je spousta filmů o IRA a vůbec o celé situaci v Irsku. Jen málo z nich ale dokáže diváka skutečně vtáhnout do děje a přinutit jej k sympatizování s tou či onou znesvářenou stranou. Tenhle film je mezi "irskými" filmy jasně na špici. Není to jen zásluha hlavních postav, které jedinečným a nezapomenutelným způsobem ztvárnili Daniel Day-Lewis a Pete Postlethwaite. Je to hlavně a především zásluhou onoho strhujícího příběhu, který se skutečně stal. Člověk před takovýmto ztvárněním může jen užasle a s obdivem smeknout. (24.08.2002)

Všeobecně mám ráda filmy podle skutečných událostí, protože v nich často chybí přeslazený happyend. Ani v tomto filmu se závěr nedá označit za šťastný konec - vždyť justiční "omyl" zničil život větší skupině lidí, sebral jim roky života, které se nedají vrátit. A proč? Aby si vláda a policie udělala další úspěšný "zářez na pažbě" v boji proti terorismu. To se i bezúhonný člověk začne cítit velmi ohrožený, když vidí křivé obvinění, manipulaci s důkazy a skutečně slepou spravedlnost, co krutě semele i nevinné. V tomto případě mě víc dojaly osudy těch lidí, kteří se k obvinění dostali skutečně jako slepí k houslím - prostě byli jen příbuzní s obviněným člověkem (otec, teta a její synové). Postava Gerryho mi nebyla kdovíjak sympatická, rozežraný feťák, zlodějíček, squatter neuznávající žádná pravidla, dlouhou dobu pohrdající svým otcem pro jeho nadměrně vyvinutý smysl pro fair play, pro jeho poctivost a zásadovost. Snad proto mě film neuchvátil tolik, abych byla nadšená a hodnotila výše: nejsem zkrátka zabouchnutá do D.Day-Lewise (uznávám, hrát umí) a s Gerrym se mi špatně ztotožňovalo. Potěšilo mě, že nejen britská vládní a justiční moc, ale ani IRA nebyla zobrazena nijak idealizovaně. Kromě toho mě na snímku vůbec nic nepřekvapilo, byl předvídatelný od začátku do konce. 75% (10.08.2009)

Filmy o IRA mám rád a tento příběh podle skutečné události o irském zlodějíčkovi Gery Conlonovy, který byl roku 1974 křivě obviněný a následně odsouzený k doživotnímu trestu za bombový útok na londýnský bar, patří k tomu nejlepšímu, co jsem měl doposud možnost shlédnout. Můj oblíbenec ( stejně jako Sheridanův ) Daniel Day - Lewis zde exceluje. Tato role mu byla ušitá přímo na míru. Je nesmírně silným zážitkem a zároveň potěšením sledovat ( po celou dobu snímku ) jeho proměnu z lehkovážného frajerského zlodějíčka, přes částečnou rezignaci nad osudem ve vězení až po konečnou nesmírně silnou touhu a vůli po očištění sebe sama a především památky svého otce, který ve vězení umírá. In the name of the father je nesmírně silný příběh s mistrně zachycenou atmosférou tehdejší doby, brilantní Bizioneho kamerou, vše umocněno výrazným hudebním doprovodem Trevora Jonese. p.s. scéna, kdy vězni zapalují noviny a házejí je z oken dolů, mně vehnala slzi do očí.... (18.11.2008)