Festival pana Rifkina

Najhravejší Woodyho film od Midnight in Paris. A podľa mňa o nič horší. Len neviem, či priemerné hodnotenia stoja za tým, že tie odkazy sú pre filmových fanúšikov až príliš prvoplánové, alebo že mnohí sú už tak zdegenerovaní streamovacími službami, že ich vôbec nechápu a preto je pre nich film nepochopiteľný. Potešia viaceré cameá, López ako bohémsky manžel alebo Waltz ako smrtka zo Siedmej pečati. Allenova hlavná postava rieši zmysel života, ale Allen už toho veľa nerieši, komercia už nad artom a klasikmi zvíťazila, napriek tomu nesmúti a jeho film je veľmi príjemný. "Sú všetky vaše filmové orgazmy zvukové efekty?" (13.09.2022)

Na Allenovi jsem nebyla v kině roky a jasně, pokud jeho tvorbu známe, můžeme zcela férově podlehnout dojmu, že nás stařík asi težko překvapí, přesto mi to sedlo, zajímalo mě to, smála nahlas, laskavé, tradičně sebeironické, plus romantika a sny, Christopher Waltz vystřížený ze Sedmé pečeti vyloženě zabil, hodnocení možná mírně nadsazuji, ale činím tak radostně, přišlo mi to jako osvěžující Woodyho epizodka, která spoustě lidem nedá nic, no mně nečekaně dobře padla. Hláška, že by Ježíš, jako syn tesaře neměl vstávat z mrtvých na Velikonoce, ale na Svátek práce, mi byla vyloženým políčkem, protože si říkám, jaktože jsem na cosi tak logického dávno nepřišla sama? :) (03.10.2021)

Pokud Festival pana Rifkina skutečně znamená tvůrcovo ,,labutí píseň,, , musíme se na ten film dívat dvěma páry očí. Diváckým a tvůrčím. Ten divácký pohled bude z valné většiny tedy asi velmi podobný, tedy plný zmaru a zklamání, plný citací, jak se Woody již stále jen opakuje, ne-li až vykrádá, jak je to celé vlažné, nezáživné, plné otřepaných dialogů, a tak podobně, no a já s tím v podstatě i souhlasím. Jenže když to skutečně zvážím právě i z pohledu pana Allena, nejednomu musí dojít, jak osobitě a zároveň rafinovaně se tímto filmem dokázal rozloučit. Festival pana Rifkina totiž není tentokrát jako obvykle primárně jen o mezilidských vztazích, ale spíše o naprosté lásce a oddanosti světu filmového umění. Veškeré postavy tak sice na první pohled mluví o sobě, o partnerech, o vztazích a o životě, jenže vše to dělají právě prostřednictvím klasických filmových děl a jejich tvůrců, čímž v podstatě právě Allen dává na všeobecné vědomí, k jakým filmům a režisérům celou svou kariéru vlastně vzhlížel a chtěl jim právě prostřednictvím tohoto snímku vzdát svůj hold. To, že pak film samotný zrovna nepředstavuje žádnou hitparádu zábavnosti a přesvědčivosti je sice bohužel velice nemilý fakt, ale minimálně publikum, které Woodyho celoživotní tvorbu obdivuje, by mu to mělo jistě odpustit a film si mimořádně užít, jelikož jsem přesvědčen, že právě tento snímek je možná jeho největší srdcovka. Jinak si nemohu ještě odpustit poznámku k obsazení Wallace Shawna do ústřední role, jelikož to je jako vážně kardinální castingový přešlap, ten chlap je fakt šílený zjev, nabízející jen naprosto nepřesvědčivý, až odpudivý herecký výkon, na druhou stranu, stále neuvěřitelně sexy šedesátka Gina Gershon a více než půvabná Elena Anaya to sakra vyvažují, ale opakuji, ten Shawn je vážně extra rušivý element, který celému filmu hodně zavařil. (05.09.2022)

A je to tu. Nový film od Woodyho Allena. A tentokrát sa nič prekvapivé neudialo. "Rifkin's Festival" je dokopy všetko, čo v tomto bode už od Woodyho očakávam. Vždy viem, že film bude skvele natočený, viem, že herci budú super, no rovnako je mi jasné, že príbeh dokopy bude recyklovať podobné príbehové línie. A presne to tu aj je. Čo však na filme celkom oceňujem sú jednotlivé čiernobiele filmové a snové referencie, ktoré nás celkom dostávajú do hlavy Morta Rifkina. A hoci nie všetky mi boli zrejmé, tak minimálne dobre osviežili tento film. Najlepšia je asi záverečná na "The Seventh Seal". Neviem ani čo reálne viac povedať. Postavy a príbeh sú vyslovene zo scenára Woodyho Allena, situácie takisto a aj vyvrcholenie. Ak ste fanúšikom Woodyho, viete čoho sa dočkáte a budete spokojní. A hoci je únavné neustále vidieť ako prináša tie isté situácie dokola, tak tentokrát mi to prišlo oveľa zaujímavejšie ako v prípade niektorých starších filmov. Hodnotenie: B (09.04.2021)

Woody už sice není v kurzu, ale tahle jeho autobiografická ironická láska k dějinám filmu a filmovým festivalům je bezmála geniální. Všechno funguje jako vždycky, od prvního záběru je vše důvěrné známé a nic není překvapivé. Postavy procházejí různými situacemi, na kterých je důležité si to všechno hlavně pořádně pojmenovat. A aby toho nebylo málo, je tu celá řada černobílých snových sekvencí, u kterých se cinefilové mohou potěšit, ale obávám se, že běžný divák to zas tak tolik nedocení. Zvlášť, pokud jsou to všechno ty slavné špičky ledovce jako Jules & Jim nebo U konce s dechem. A bohužel to tak je, pokud to lidi s těmi filmovědnými poučkami myslí příliš vážně, tak mají velkou šanci, že nebudou oslňovat ve společnosti, ale stanou se podivíny. Což je poznání, které s Woodym sdílím. (17.01.2023)