Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Pomocný technický prapor (PTP) bol špecifický útvar Československej ľudovej armády do ktorého boli zaradené politicky nespoľahlivé osoby. Slúžili bez zbraní, vykonávali ťažkú fyzickú prácu a nosili čierne výložky. Tieto jednotky boli činné v rokoch 1950 až 1954. Film režiséra Zdenka Sirového z roku 1992 je značne odľahčenou a hodne zábavnou sondou do života mladých brancov, ktorí sa stretli v pomocnom technickom prapore. Na dva roky sa z nich stali "Čierni baróni". **** ()
Já se smál od začátku do konce. Vtip stíhá hlášku, hláška stíhá vtip. Haluška s Troníkem jsou pro svou blbost prostě neodolatelní, ostatní důstojníci naší lidovědemokratické armády jim však zdatně sekundují... Hvězdné obsazení, víc známých ksichtů se tam už snad ani narvat nedalo... Hlavně plnit plán a být neustále ve střehu, neb imperialisté nikdy nespí a čekají na jakékoli zaváhání našich statečných vojáků chránících náš pracující lid. Pozn.: Role svobodníka snad byla Landovi ušitá přímo na míru... 100% ()
O trosku lepsie, nez TANKOVY PRAPOR (1991), zasmial som sa na skvelych dialogoch ale hlavne na primitivnom zmyslani, aky je zapad zly a kedykolvek nas bude chciet napadnut. Najlepsie to bolo vo chvili, ked prisiel na scenu Vaclav Postranecky: ,,Ja budu snad zase zvracet" alebo kopanec do zadku Donutilovi... 02.12.2010 ______ Pavel Landovský - (Major Haluška,Terazky, velitel praporu) +++ Bronislav Poloczek - (Kapitán Ořech, zvp praporu) +++ Alois Švehlík - (Kapitán Honec, provianťák) +++ Jiří Schmitzer - (Poručík Hamáček, veltel roty) +++ Miroslav Donutil - (Poručík Troník, zvp roty) +++ Rudolf Hrušínský - (Kpt. MUDr. Hořec, lékař) +++ Václav Postránecký - (Generál) +++ Daniel Landa - (Zupák, svobodník Halík) +++ Ondřej Vetchý - (Vojín Kefalín, asistent režie) +++ Hudba: Luboš Fišer +++ ()
Knižní klasika převedená na plátno s málo vídanou přesností a dokonalostí. Skvělé herecké výkony dominují příběhu z řad české lidové armády, který nešetří trefným humorem a výborně odlehčuje tehdejší nenáviděnou socialistickou společnost. "Co se stane se samopalem, když ho necháme na dešti?" - "Zrezaví, vole!" ()
Pestře pokladané herecké obsazení po disidenta Pavla Landovského po pobytu v emigraci, tehdejší vycházející hvězdy jako Ondřeje Vetchého, až třeba po Daniela Landu (:D) , který si alespoň mohl zahrát tak trochu sám sebe (:D). Nejvíc se tady blýskl asi právě Landovský, Schmitzer, dejte tomu i Donutil, který se do podobných rolí prostě hodí, příjemný Vetchý a koneckonců i normalizační komik Josef Dvořák, který se tady ukázal v netypické tragikomické poloze a do filmu právě dal i trochu lehkého dramatu. Ačkoliv je Černým baronům často vytýkána jistá idealizace, tak bych si prostě ani na základě tohoto filmu nedokázal říct, že byla služba u Ptp nějaká sranda. Vzpomenu si třeba na dialog mezi velitelem roty a Kefalínem (NÁM, ŠLO HLAVNĚ O ČLOVĚKA, SOUDRUHU . KEFALÍN, TYHLE STAROSTI MŮŽETE PUSTIT Z HLAVY , LIDÍ JE NA SVĚTĚ JAKO SRÁČEK ) a spíše mi i u jinak komediálně laděnného filmu zamrazí. Přesto je mi jasné, že film realitu asi dost přiklášňuje a seriózněji pojatá Tichá bolest na spřízněné téma mi sedla určitě více. Ale tento odlehčený pohled na službu u lidově demokratické armady, především se zaměřením na výsměch a jisté zkarikurovaní tehdejších vlivně postávených lidí v jejím čele mi přišel, i tak, co? Neškodný a docela srandovní. Herci vypadali jako by si to skutečně užili a ta línie tahnoucí se celým filmem o absurdnosti celé té služby tam je. No, fakt. I přes pár už trochu moc konejšivých a lidových momentů (loučení s veliletem roty, bitka v hospodě) jsem si taky v závěru řekl: NEBYLO TO CELÉ ÚPLNĚ ABSURDNÍ? ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Režisér Zdenek Sirový nabízel roli generála autorovi předlohy Miloslavu Švandrlíkovi, ale ten to rezolutně odmítl. Tak roli dostal Václav Postránecký. (raininface)
- Při jedné z posledních scén filmu, kdy vlak přijíždí do Prahy, si je možné všimnout, že lokomotiva nemá vepředu připevněnou červenou hvězdu. V této době ale musely mít všechny lokomotivy na sobě tento znak. (tommahol)
- Kefalín (Ondřej Vetchý) bol v reálnom živote sám autor knižnej predlohy a scenára Miloslav Švandrlík. Bol veľkým milovníkom kofoly a pravidelne dvakrát týždenne chodil do pražskej lahôdkárne nakupovať dve tašky tohto nápoja. Pre predavačky už bol známou postavou a pri jednom z nákupov si všimol, že keď vošiel do predajne, tak sa jedna predavačka naklonila k druhej a povedala jej "Podívej, ten kofolín už je tady zase." Z Kofolína sa v knihe stal Kefalín kvôli tomu, že autor nechcel robiť okatú reklamu tomuto nápoju. (Hnacik)
Reklama