Bílá vrána

Vracím se k těm našim starým filmům moc ráda, mají velice příjemnou atmosféru a po jejich odkoukání mám na rtech takový ten přiblblý úsměv.. Jindřich Plachta jako po uši zadlužený majitel zámku výborný, ohromný sympaťák, dobře se mi na něj koukalo.. Celkově mi herecký ansámbl sedl bez výhrad, Eva Gerová i Adina Mandlová jsou báječné, no a samozřejmě skvělá je i Růžena Šlemrová.. (29.04.2022)

Jedna z mála českých operetek kterou můžu a která je svým způsobem ještě stravitelná. Hlavní klady : Film byl moc pěkně obsazen, Plachtovi role nepraktického zámeckého pána Filomena opravdu sekla, takovéhle role on vždy uměl. Líbil se mi i jeho decentní knírek. Jeho sympatická dcerka Jana (Adina Mandlová) a elegantní komorník (František Kryštof Veselý) rovněž vynikli. Samozřejmě pak nezapomenutelná a hodně diskutovatelná scéna je ta ohledně facky, kterou uštědřil dobrák Plachta podvodníku Bulanovi (Raoul Schránil), kolikrát prý se točila a zkoušela znovu, režisér Slavínský však pořád nebyl stoprocentně spokojený, ale tomu se nelze ani divit:-) Příjemná záležitost. (10.05.2006)

Opět, jako ve filmu Pán a sluha, bezchybná dvojka Jindřich Plachta a František Kryštof Veselý, výborně doplňovaná mladičkou Evou Gérovou, vycházející hvězdou, která však záhy pohasla, což byla škoda. Snímek celkově není žádné velké umělecké dílo, ale je to prima komedie, která pobaví, a to je často přijatelnější, než velké umělecké dílo, které nudí. Proto bez váhání dávám 5 hvězdiček. Doporučuji ke zhlédnutí všem bručounům a škarohlídům, kteří potřebujou zlepšit náladu. (02.02.2012)

K oblíbeným kouskům třicátých let patřily i zfilmované operetky. Většinou se jednalo o nejapné přenesení divadelního aranžmá do filmových kulis s několika kuplety (v lepším případě melodiemi), které byly doplněny konverzací o náhodách a změnách, které nastražil sám život, a občas nějakým tím převlekem nebo záměnou. Neslavně dopadly i takové majstrštyky jako Polská krev nebo Na tý louce zelený. Bílá vrána mi ze zmíněných pokusů vychází nejlépe. Slavínský sice neopouští svého diváka, přesvědčuje ho, že když se bude prát se životem, čeká ho štěstí (jen ten vyhrávající los je trochu obehraný). Ale daří se mu udržet základní operetní pravidla: divák se musí bavit (neškodí balancovat na hranici třeskutě lidového a jemně vkusného humoru), je potřeba na co se dívat a hlavně je potřeba vše směřovat ke šťastnému konci, o kterém divák nesmí pochybovat. První pravidlo obstarává Jindřich Plachta, který už dokázal pozvednout i bídnější tituly, druhému pak plně vyhovuje Adina Mandlová. Raoul Schránil také lehce pozdvihl šablonu sňatkového podvodníka. Scéna, kdy okrádá svou oběť, je opravdu velmi dobrá. No a bez Járy Kohouta by to snad ani nebylo ono. (28.11.2003)

Kde nic není ani smrt nebere. Tento film je jen pouhou snahou o veselohru, přese všechnu snahu vyznívá spíše do prázdna. I když všichni hrají jak o život, něco se prostě nepovedlo. Asi to bude tím, že je z toho celou tu dobu cítit ta úporná snaha o "řachandu" , a nakonec to vlastně ani moc k smíchu není. Navíc zde není ani zbla myšlenky, takže ani tak, ani tak, je to pouhý průměr. 50% (03.06.2011)