Neviděli jste Bobíka?

"Povídali, že se ztratil tento ... Bobík. To je kolosálně komické, že?" Hledání pyramidálně pitomého psiska, jak ztraceného foxteriéra vtipně označil báječný pan Ríša, mě kdysi hodně bavilo. Jenže tehdejší Film pro pamětníky reprízoval toto pátrání, zmatenou tetičku, falešného Bobíka a nějaké ty trapásky tak často, že to pro mne po čase celkem ztratilo kouzlo. (10.10.2017)

Ó, Matko! Nový pokus a opět jsem to celé nedala. Je to stupidním námětem nebo nepovedenou   režií nebo obojím? Hrůza sledovat hereckou elitu, jak se plácá v něčem tak bezduchém, nicneříkajícím a totálně nudném. Slavínský musel mít slabou chvilku nebo se zbláznit či měl nějaký nám neznámý důvod, proč zfilmoval takový blivajz. Snad pro děti a skalní milovníky hrubosrstých foxteriérů? Doba vzniku nemůže být omluvou = je totiž holý nesmysl si myslet, že Slavínskému drželo SS bouchačku u hlavy s tím, že musí natočit právě tohle a takhle a v té samé době se točily i kvalitní filmy. ...Bobíka jsem viděla a už ho nechci ani vidět! (08.04.2024)

Významný český novinář a žurnalista Vladimír Peroutka (1902 – 1956), jedna z nejvýraznějších tváří populárního zábavného časopisu Ahoj na neděli, uvízl také krátce v lákavých osidlech filmové scénáristiky. Po úspěšném entrée, kterým byla Fričova crazy komedie Eva tropí hlouposti z konce třicátých let, se takřka na sklonku protektorátního temna Peroutka seznámil také s režisérem Slavínským, který v poněkud zakřiknutém redaktorovi odhalil talentovaného humoristu. Slovo dalo slovo a během letních prázdnin se v barrandovských ateliérech a také v honosné vilové čtvrti na pražské Ořechovce začala natáčet situační veselohra plná důmyslných záměn, které mají na svědomí hrubosrstí foxteriéři, podobní si jako vejce vejci. Možná, že to byla pouhá náhoda, přesto tento nenápadný čapkovský motiv ještě dnes vzbuzuje potutelný úsměv a naznačuje leccos ze skrytých asociací směřujících k nesmrtelné Dášeňce. Slavínský, který se přes veškerá očekávání nakonec umně zbavil svých předchozích stigmat, nezaváhal ani tentokrát s výběrem členů hereckého obsazení, v němž se ovšem objevila také celá plejáda nových, mladých tváří v čele se sympatickou Jarmilou Smejkalovou, prudce elegantním Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, který tu s výrazným nadhledem sehrál poťouchlou karikaturu snobského svůdce. Film, který se v roce svého uvedení prostě nemohl nelíbit divákům hledajících v přítmí biografu alespoň ostrůvek zapomění, si plným právem získal nové generace dávno potom, co válka a její pohůnkové navždy zmizeli v prachu dějin. Vladimír Peroutka a jeho hrubosrstý foxteriér slyšící na jméno Bobík zůstali naštěstí stále přítomní. (03.10.2008)

Pohodová tento.. komedie s nečekaně gradujícím počtem a tempem záměn a omylů, vskutku pyramidálně elegantním crazy humorem a svižně rozehranou mozaikou někdy jen pár slovy nahozených situací, které se v závěru bezchybně tento.. propojí a vyřeší. To vše vybaveno vtipnými dialogy, poznámkami a tento.. Rudolfem Hrušínským coby kouzelně retardovaným bankéřovým synem. Zkrátka další z "pamětnických" pohodovek, které potěší, pobaví a rád si dám po čase tento.. repete. (14.04.2012)

Jeden ztracený pejsek a kolik to způsobilo komplikací a trapasů. Když se čtyřnohý miláček ztratí je to vždycky průših a to se kolem toho nemusí točit žádní podvodníčci a nebo zlodějíčci. Rudolf Hrušínský v roli toho ňoumy s přihlouplým úsměvem, co neustále říkala "tento", byl naprofackování. Takový pitomeček se opravdu těžko hledá. To by musel člověk prstíčkem hrabat. Svatopluk Beneš zahrál svůj tradiční standard. (10.10.2011)