Dobrý voják Švejk

Letem světem Švejkem. Poměrně zdařilý stručný výtah z Haškovy klasiky, poskládaný z notoricky známých pasáží, okořeněný legendárními hláškami a ochucený jedinečným Rudolfem Hrušínským, který se stal, alespoň pro mě, už navždy dokonalým vtělením vojáka Švejka. Má to švih, má to humor, byť pro knihy znalého to asi nebude žádný klenot. Ale ono to asi v tomto rozsahu o moc lépe natočit nešlo. (25.05.2016)

Nedomnívám se, že by se jednalo o věrohodné přenesení geniální knihy na filmové plátno. Film je sledem humorných historek. Tak lze pochopitelně pojmout i Haškovu knihu, ale mezi řádky se nacházejí trefné charakteristiky doby i mentality, které se na filmové plátno prostě přenést nedají. To nic nemění na tom, že co se filmového přepisu týče, bylo dosaženo maximálních možností. Charisma Rudolfa Hrušínského pochopitelně dominuje, stejně jako svérázný feldkurát Miloše Kopeckého i přesně důstojnická poloha Svatopluka Beneše. Škoda, že Bohoušek Bretschneider a hostinský Palivec (Filipovský, Hlinomaz) zůstávají na hranici hrubé karikatury. Švejk je filmem, který stojí na hercích a přiměřeném režijním vedení Karla Steklého, stejném jako kdysi propůjčoval svým filmům Martin Frič. A metody MUDr. Grünsteina jsou opravdu jen pro silné povahy. (06.12.2003)

Bohužel pro Švejka samotného a Haška nejsem vůbec přívrženec tohoto stupidního humoru(tak se na mě kvůli tomu nezlobte).Dost na tom, že nás díky téhle blbosti celý svět má za blázny.Snad nikdo není tak hloupý(nebo až moc chytrý???)jako Švejk měli by přestat nutit studenty číst takové hlouposti a do povinné četby raději zařadit něco co má trochu větší hloubku a vyšší inteligenci. (23.08.2011)

Nejlepší český film o tom se s nikým nebudu hádat. Švejka jsem vždycky miloval a budu. Knihu jsem hltal už jako 12ti letý klučina a film se mi líbil stejně moc. Je tu skvěle vyzdvyžená česká povaha a národní přilnavost ke Slovanům ( Červený šátečku kolem se toč, my jdeme na Rusa nevíme proč), jenomže nám Rus ukázal jakej je to spojenec a kamarád viďte? Švejk se dá brát dvojím způsobem: buďto za blba a nebo za velmi vychytralého člověka, já ho vždycky bral za toho vychytralého. Občas vyvedl pěknou pakárnu, třeba jak v hospodě řekl, že mouchy posraly císaře pána a skončil za to na den v base, pak následovala léčebná kůra u doktora Grusteina a pravda o Švejkově hraběcím původu (kterak pravil, že paní hraběnka ráčí býti jeho matkou, která ho v outlém věku pohodila a ted se k němu ráčila vrátit). Švejk se nakonec stal pucflekem u faráře Katze, ten ho propil v kartách a tak se nebohý Švejk ocitl u poručíka Lukáše a tam to právě začíná býti nejzajímavějším. Mohl bych vám toho říci ještě spoustu, ale nebudu si hrát na spoilera. film všem doporučuji. (02.08.2009)

Tohle není zápis o filmu, ale o Haškovi. Film vychází hodně z Ladových ilustrací, které Hašek neměl rád a je naprosto zřejmé proč: Ladovy ilustrace byly příliš interpretujcí, zatímco Hašek nechtěl, aby byl Švejk jednoduše uchopitelný. Což se, bohužel nevyhnutelně i díky - fakt skvělému filmu - stalo. Ale je to jen jeden pohled na věc. ---- A Hašek, tak děsivě zprofanovaný autor, si to nezaslouží. A Švejk taky ne. Je to román, který burcuje dodnes tak silně, že dostal nálepku humoristického, opileckého dílka, takové literární kurizitky, kde hraje větší roli pověst, než opravdová znalost románu. Protože skutečné dílo je příliš zneklidňující, příliš bořící mýty. Kdo ho fakt četl? ------ Nedočte se tam mnoho o hrdinství v době, kdy se láme čas, i když popravdě, legračních, dadaistických historek je tam hodně. Nejsou ale středem románu, jen ho vypichují. Švejk je o našich legračně marných, ubohých životech, které si žijeme naprosto stejně nesmyslně dnes, jako v době, která je svou zlomovostí zdánlivě překračuje - jako byla Světová válka. A přito je to stejně trapné pinožení.------ Švejk při prvním setkání s reálným bojem vyběhne ze zákopů a křičí: Proboha, nestřílejte, jsou tady lidi! Bez ohledu na to, jak Švejk - podle Lady vypadal, bez ohledu na to, jaký balast si s sebou Haškův román nese - tohle je nejslinější prohlášení tváří tvář střelbě. Nic silnějšího nejde napsat. V Haškově případě i prožít. (16.01.2012)