Hroch

Něco tak nevkusnýho jsem už dlouho neviděl. V tomhle "díle" nefunguje prostě vůbec nic. Příběh je na hlavu padenej, navíc scénárista představuje X postav který často nemají žádný význam. Další katastrofa jsou zvuky, ať už se jedná o smích, zpěv nebo řev který tam navíc jsou úplně zbytečně a nechápu co tím režisér sledoval. Pokus o komedii je žalostný, sice tam byly dva momenty kdy by se někdo mohl zasmát, spíš se ale zasmějete nad dialogy a naivitou scénáře (Hlídat maso, neplést se do politiky a vyprat žaludek. I politicky.). Ale asi nejhorší je samotnej účel filmu - líčení událostí roku 68 kde jsou ti "zlí" a pak komunisti kteří nakonec naši zemi zachrání! (nádherně zpracování i v další pecce režiséra Steklého - Za volantem nepřítel). (12.05.2011)

To se nedá popsat, to se musí vidět. Viděl jsem již pár normalizačních opusů a k tomu můžu přidat i kdejaký jiný rudý škvár z 50. let, ale toto jsem nečekal. To mé vysoké hodnocení nelze brát vážně, ale svým způsobem Steklý nechtěně stvořil kultovní brak. Né takový ten americký, krvavý, vulgární, kozatý brak. Ale takový politickou sračku, co však s jistým nadhledem lze brát jako zábavnou blbost, což nelze říci o těch zhovadilostech co jsem viděl z tehdejší naší tvorby. (06.08.2010)

Přestože se režisér Steklý toto své dílo pokusil zahalit do naivní burlesky, tak ony pražskojarní paralely jsou zde ostře viditelné. Film má nicméně naprostý a šokující přesah i k dnešku, je v něm skutečně všechno - předchůdci pravdoláskařů, zpěváci v žoldu lepší příští (světo)vlády, korupce, populismus, intrikaření, dokonce i fingované útoky. 40 let starý film je dnes všem médiím trnem v očích (ani se tomu nedivím, ono to není totiž vůbec zpsobené tím že je to sračka!). Pokud byl dřív prý zavržen, pak zřejmě pro jeho avantgardní formu, která se u 90 % diváků minula účinkem (stejně jako dnes, jak můžeme vidět zde CSFD). Perektní satira, bohužel hodně lidí ji tady vůbec neporozumnělo, což je veliká škoda! (18.05.2006)

Estébácký brak je asi nejvýstižnější charakteristikou tohoto hrůzného paskvilu. Legitimizační posedlost normalizace se mj. projevovala v neustále opakovaných zadáních pro tzv. uměleckou frontu, jejímž úkolem mělo být vydávat rozvrat a úpadek za rozkvět a vzmach. Trapné narážky, vtipnost šesté cenové skupiny, slušnost nacistického pacholka, caneille, jak by řekl Karel Čapek. Jinak záchytné body tohoto fiolmu vystihnout nelze. Soucit a despekt neplatí v tomto případě pouze režisérovi, ale i řadě nesporně předních českých herců (Hadrbolcová, Skopeček, Čočková, Budínová). Zakazovat se určitě nikomu nic nemá, ale v případě tohoto strašlivého díla tuto větu nevyslovuji s obvyklou rozhodností. (12.09.2007)

Už když jsem byl malej, rád jsem listoval časopisem Kino. Dodneška si pamatuju fotku pana Hlaváčka v útrobách hrocha. Tenkrát jsem ještě neuměl písmenka a z tý fotky jsem si odvodil, že ten film musí být třeskutá legrace a že to chci vidět. Pak jsem se naučil číst a vyrozuměl jsem, že ten film není potřeba vidět. Nicméně, po letech se zadařilo. Naštěstí se většina zúčastněných herců nemusí stydět, protože své schopnosti prokazovali často a jinde a Hroch je naštěstí hodně zapomenutý a jen těžko se k němu dá dostat. Tak nešťastně zpolitizovaný film s nálepkou komedie, to je vážně unikát (místy navíc hodně špatně ozvučený). Navíc, tady ani nikdo nehraje, všichni předvádějí jen upocený pokus o humor. Líto mi je snad jen Heleny Blehárové. Ta se před kamerou objevovala jen hodně málo, přitom to byla krásná ženská s výborným hlasem. Ovšem tady dostala velký prostor v hodně blbém filmu, navíc s divnou vizáží a naprosto pitomými písněmi. (19.02.2012)