Trojúhelník smutku

"In den Wolken!" _____________ Švédský režisér Robert Östlund byl vždy znám jako mistr provokatér, ale touhle brilantní politickou satirou - u který vám bude explodovat bránice a možná se vám zvedne i kufr - se naprosto překonal. Ať už jde o to jak Östlund naprosto zvysoka kašle na jakýkoliv servítky a provokativně tak manipuluje s divákem, anekdotickou premisu, vyhrocenou příběhovou gradaci skrze třítaktovou strukturu [poslední třetina se možná až moc táhne], komediální timing až groteskních gagů [ruský kapitalista vs. americký marxista], anebo až zvířecí vedení herců v panoptiku karikaturních postaviček [takže porovnání s Farmou zvířat je naprosto oprávněný, jo a Král sraček je bezpochyby nejlepší postava filmu], tady prostě není o čem. Ústřední scéna kde všichni doslova blejou a serou o život je to nejhnusnější a zároveň nejkrásnější, co letos uvidíte. Zároveň je úplně jedno jestli jste levičák, pravičák, komouš, nácek, Urza, nebo volič ODS [ok, beru zpět, tohle je už na pováženou, jestliže volíš ODS tak se na to nekoukej] – budou se bavit všichni napříč politickým spektrem.... ve výsledku je tak Trojúhelník smutku bezkonkurenčně nejlepší disstrack [potažmo výsměch] na kapitalismus, hierarchii, patriarchát, boháče, buržousty a jachty co kdy kdo natočil – intelektuálně podvratný, a přitom tak poutavý a neskutečně zábavný. Zlatá Palma z Cannes naprosto zasloužená. Jo a velké F pro Charlbi Dean Kriek 💔 ..... [VERDIKT: 9 oslic z 10] (19.09.2022)

Satira, která nechce být jednoduchá a jednostranná. Díky tomu je divácky překvapivě vstřícná a na zobrazená pomrknutí či popíchnutí se může chytit každý s alespoň trochu otevřenou myslí. Jen by mohla být trochu vyrovnanější. Zatímco pro mnohé je vrcholem kapitánská večeře, já si daleko víc užíval poznávání jednotlivých ješitů a snobů i nepředvídatelnou, pomalou, ale o to odvážnější závěrečnou část. Večeře je totiž scénou, kterou si zapamatuje úplně každý kvůli její otevřenosti, ale právě svou přepáleností si škodí. Ukazuje sice, jak se těžké chvíle nevyhnou nikomu na světě, ale je těch úkazů moc. Metaforu s válením se ve vlastních tělesných tekutinách jsem chytil napoprvé a nepotřeboval jsem ji mít tolikrát zopakovanou. Trojúhelník se nedoporučuje snadno, protože svou neopodstatněnou délkou může leckoho odradit, ale otázka "Jak bych se v takové situaci zachoval já?" je přítomna mnohokrát a pokaždé spouští vír otazníků, na které není snadné odpovědět ani sám sobě. (15.10.2022)

Trojuholník smútku je úplne iný film, aký si myslíte, že je a to si môžete o ňom prečítať všetko a pozrieť stokrát trailery. Mix sociálneho a politického komentáru, obhrublého humoru a dobrodružného filmu takmer po celý čas funguje. Bohužiaľ Ostlund akoby nepoznal mieru a poriadne nevie, kedy film ukončiť. Záverečná tretia kapitola sa tak už mierne vlečie a na to, akú ma film stopáž, film končí takmer až antiklimaticky. Záver zmysel dáva, to áno, len pri doľaďovaní scenára mohol dať autor priestor viac pre poznámky dramaturgov. Herecky najviac dominujú Burič a Harrelson, čo málokoho prekvapí, i keď ide samozrejme o vedľajšie postavy. (18.09.2022)

Zcela po zásluze jeden z nejlepší filmů minulého roku. Totálně černohumorná freska na téma kapitalismu a jak se z lidí stávají s množícím se majetkem lidské svině, které dokáží existovat pouze ve svém minivesmíru. „Nikdy se nehádej s idioty, klesneš na jejich úroveň a oni tě umlátí zkušenostmi.” Mark Twain. 80% (14.02.2023)

"Na nudném módním molu, zablijeme si spolu." Omnibus, k tabuli! Učil ses? Ano, soudružko učitelko. Takže otázky. Kapitalismus je jaký? Prohnilý. Zbohatlíci jsou? Rozežraní. A uklízečky? Vykořisťované. Hladový člověk? Politicky i sexuálně zneužitelný. Trojúhelník smutku má kolik vrcholů? Žádný. Všechny hroty jsou obroušené, i konec někdo ustřihnul. Postavy v Trojúhelníku jsou? Psychologicky ploché a ideologicky prvoplánové. A co vtipy? Omšelé. Zvracení přežrané buržoasie? Laciné. Kolik postav sis oblíbil? Jen jednu, ožralého kapitána. Čím tě zaujal? Znalostí Marxismu-leninismu, zdravými politickými názory a sebereflexí. A pozor, těžká otázka, kdo jsou influenceři? Nevím, souško, v Marxově Kapitálu se to nepíše. To byl chyták, Pavlíku, to by ani soudruh Marx nevěděl. Piš si. Jsou to darmožrouti a líné pijavice, přisáté na zahnívajícím cecku konzumní společnosti. Nic nevyrábí a blbé socky je za to svými lajky platí. Aha. A poslední otázka. Co je to bezpáteřník? Ha?! To jsem prosím já, soudružko učitelko. Chtěl jsem dát dvě hvězdičky. Ale copak můžu? Machrovat na snoby z Cannes, na artožrouty z ČSFD, i na většinu mých oblíbených [sic!], coby zpruzená socka a lopata, co neumí ocenit artovou shit-satiru? Jsem přizdisráč a blil (!) bych nad sebou. Třikrát. (21.12.2022)