Historia Naturae

. . . Hmyzáci, rybáci, pitáci, slizáci, cicáci a jiné havěti, všecko to jest, co se to dá sežrat. Nu a až to všecko sežereme, sežereme přirozeně sebe. Nastane království nehezké... ;-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách historických, repete 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako devatenáctý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Nemám rád takéto kratučké rozdelenie do random kapitol. Každá z nich sa nazýva po nejakom hudobnom žánri, čo je v pohode, ale v skutočnosti tam nieje žiadna zmena v hudobnom doprovode. Stále tam hrá experimentálna improvizácia flauty od Zděnka Lišky. Snímka svojimi muzeálnymi relikviami neurazí ale ničím neprekvapí, keď si to porovnám z predošlou jeho tvorbou. (23.11.2015)

Myslím si, že zaměstnanci Národního muzea z Paleontologické expozice ve druhém patře, museli blahem vyskakovat z oken. Švankmajer totiž předkládá divákovi výjevy v podobě opic, želv, lidské tlamy polykající nechutné maso (k zeblití!) a v neposlední řadě nastává konec v podobě lebky, která mi jako jediná připadala zapamatováníhodná. Až u Chapter 6 jsem si uvědomil, co tím chce Honzík vlastně říct. Ale je to má chyba? Je mi to vlastně fuk... (22.03.2009)

Velmi bizarní, křiklavé, depresivní, místy s náznakem humoru viz třeba jedna póza ve vitrínce. Konzumní společnost opravdu zkonzumuje vše co se dá. Už ve Švankmajerově prvotině slouží hudba Zdeňka Lišky především k rytmizaci záběrů místo vytváření atmosféry a v tomhle je Liška opravdu mistr. Je opravdu velké štěstí, že tenhle krátkometrážní film Švankmajer vůbec natočil, protože nevystudoval FAMU a co kdo nevystudoval, tak to tenkrát nemohl dělat. Naštěstí se za něj postavil známý filmař a další tvorbu mu umožnila výhra hlavní ceny na jednom zahraničním festivalu. | ► Historia Natuare (22.03.2009)

K tomuto osobitému příspěvku k evolučnímu bádání pár vět Schopenhauerových: "Člověk jest v podstatě hrůzné divoké zváře. Známe je pouze ve stavu zkroceném a ochočeném, který nazýváme civilizací: proto se lekáme tolik příležitostných projevů jeho pravé přirozenosti. Ale kdekoliv a kdykoliv s něho spadnou řetězy a zámky zákonného pořádku a nastane anarchie, tu ukáže, co umí. [...] V každém člověku jest v prvé řadě zahnízděno obrovské sobectví, které překročí s největší lehkostí veškeré překážky práva, jak učí denní život v malém a dějiny ve velkém, na každé své stránce. Což nespočívá již v oné uznané nutnosti bázlivě střežené evropské rovnováhy doznání, že člověk je dravec, který, jakmile postřehne vedle sebe slabšího svého druhu, nezbytně ho přepadne?" (24.05.2014)