Dva lidi v ZOO

"Co to jíš? Nudlovou polívku s knedlíkem? To by nežrala ani naše Agáta..." nebo "...a ne, abys šel zítra ráno do školy!" "Neboj che, babichko, to by me ani nenapadlo." nebo "Kde je Monty?" "Děda je s nervama pryč." nebo "To bude mít děda radost že jsem se vrátila, co?" "Ale on nic takového nečekal..." Já nevím, mě se ten film líbí. (06.02.2009)

Pamatuji se, když se sháněla před natáčením dvojčata do komparzu... Tehdá ještě televizní hlasatelé a hlasatelky u stolku s karafiátem předčítaly požadavky režiséra před puštěním dalšího pořadu... Samotná komedie je nekomediální a kromě roztomilého opičátka utkví v paměti jen tím, že se v ní neustále někam a s něčím běhá... Dokonce je do běhání zapojeno dle tehdejší módy v komediích - VB. Jinak klasicky palec za nahoru za Macháčka. Ten může hrát cokoliv a uvěříte mu to. Tady v khaki košili vypadá dost vědecky a je velmi podobný Josefu Vágnerovi ! :-). Za mně je to za dva kočárky, od rodinné komedie ze ZOO čekám víc. * * (18.07.2016)

"Já tu mám jenom vyfotit kozičky. Barevně. A na výšku." Smůlou tohohle filmu je doba vzniku. Na přelomu let 1989-1990 lidi zajímaly jiný věci než filmy, takže kinem tahle komedie prošla bez většího zájmu a v pozdějším televizním reprízování už neměla šanci získat si víc pozornosti. Pravda, příběh o opičáku Amosovi se trochu tříští a je to mírně zmatené, sourozenci Morávkovi mě víc bavili ve filmu Vracenky, přesto je to podívaná pro mě náramně zábavná. Mimo jiné i proto, že vidíme osvědčené herce v komediálních rolích, pro ně zcela nezvyklých (Macháček, Jirásková, Štěpánková), kteří navíc na útěku před zvířaty předvádějí na svůj věk úctyhodné tělocvičné výkony. Takže, chtěla-li Poledňáková tvořit vícegenerační rodinné filmy, mě osobně tohle baví víc než S tebou mě baví svět. (04.01.2009)

Nemůžu si pomoct, vím, že je to celkem blbost, a souhlasím s většinou níže uvedených výtek, ale mě se film prostě líbí. Kluci a zvířátka jsou fakt "roztomilí", Macháček, Jirásková a Hartl jako vždy výborní, je tam pár scén, u kterých jsem se opravdu řezal smíchy (číča, Agáta na převaz, spolknutí pískátka,...) a v neposlední řadě skvělá Hapkova hudba. (17.09.2007)

Nenucená přirozenost a vzletný nadhled rodinných vztahů, velké přednosti předchozích filmů Marie Poledňáková, dostali v tomto díle pořádnou facku. Na druhou stranu vtip víceméně funguje a sympatická je snaha o sdělení vlastního názoru na nekompetentnost a defraudační podstatu společenských špiček. I převod vnitřních pocitů beznaděje při naplňování vznešené myšlenky zoologa Josefa Vágnera je v souladu s lidským uchopením autorčiných filmových prací. Když se k tomu připočítají vděčné obrázky roztomilých zvířátek, výsledkem je příjemný filmeček, který sice nedosahuje kvalit předchozích režisérčiných výtvorů, ale nemůže ani nikoho urazit. Ústředním bodem příběhu jsou chlapecká dvojčata Martin (Martin Morávek) a Honza (Jan Morávek) uprostřed ústecké zoologické zahrady. A začíná jejich seznamování s chodem i zkostnatělostí oblíbeného cíle rodinných výletů. Vesele, smutně, rezignovaně i odhodlaně a s věčným plamínkem naděje. Hlavní mužskou postavou je veterinář, duchovní autorita zahrady a dědeček neposedných dvojčat Montelík alias Monty (dobrý Miroslav Macháček) se svým bojem s větrným mlýnem a zodpovědností ke svěřené fauně. Hlavní ženskou postavou je Montyho manželka Josefína (sympatická Jiřina Jirásková) s vyčerpaností z nestandardních poměrů v zahradě. Z dalších rolí: prosící maminka dvojčat (Kateřina Macháčková), snažící se idealistická ošetřovatelka Emilka (Marta Sládečková s hlasem Zlaty Adamovské), přátelští a svědomití ošetřovatelé Jára (příjemný Jan Hartl), Simon (Ladislav Mrkvička) a Evžen (Zdeněk Srstka), statná ošetřovatelka a lupička pštrosích vajec Burdová (Helena Růžičková), neschopný ředitel zoologické zahrady (Petr Kostka), zkorumpovaná hlavní zooložka (Jana Štěpánková), či Josefínina kamarádka a pošťačka Růžena (Zdena Hadrbolcová). Film neuráží, ale může se na něj s lehkým srdcem zapomenout. (24.11.2016)