Ropáci

Ten pan Nedbal byl opravdu skvělý vypravěč a průvodce badatelského týmu, až jsem si myslel, že si ropáky jen vymyslel pro své zviditelnění. Toto jsem si myslel do doby než jsem viděl na vlastní oči, jak ropák skočil šipku z roury do chemického odpadu a zde proháněl samici. Jelikož ropák má rád umělou hmotu, dokonce udělal panu Nedbalovi z holinek galoše. "No bodejť! Tak to bylo a tak jsem to viděl." (27.01.2009)

Jan Svěrák ve svém studentském, potažmo debutovém krátkometrážním snímku, dokázal vytvořit iluzi, že živočišný druh Ropáci skutečně existuje. Dal si záležet ve svých důkladných režijních postupech, které přirozeně postupem jeho režijní kariéry ochably. Oproti tomu mě nedokázal zaujmout naplno svým příběhem, který je zhusta točen dokumentární formou,která mě nikdy neoslnila a není mně ničím blízká. Když k tomu připočtu, že "vzácný" živočich je také vzácně pozorován, a to převážně v noci, tudíž si ho nelze dostatečně prohlédnout, vychází mně z toho na tehdy čerstvého absolventa FAMU velice slušný snímek, který na poprvé dokáže překvapit a stejně rychle při druhém zhlédnutí poměrně rychle odezní. Tedy v mém případě ano. Kdyby ale takhle kvalitně režírovalo víc našich režisérů, tak by česká kinematografie mohla slavit. 60% (19.03.2013)

„Doktor Soukup by rád zjistil, na co se to ropák vlastně dívá. Vypadá totiž, jako by jen tak lelkoval. Zvířata však činnost tohoto druhu neznají. Je k tomu totiž zapotřebí vysoce vyvinutý nerovový systém jaký máme například my lidé.“ Velmi nápaditá mystifikace. Nejvíc se mi líbila vyprávění pana Nedbala, ta byla opravdu kouzelná. Ale fajn byl i ten kousavě kritický a ekologický podtext, který se celým snímkem linul. Překvapila mě propracovanost filmu, na to, že šlo o studentský počin (s faktem, že uvidím ropáka na vlastní oči či dokonce jeho mládě, jsem před zhlédnutím vůbec nepočítal). A když už je řeč o vlastním objektu pozorování, tak je potřeba pochválit loutkářskou sekci, která výše zmiňovaným tvorům dokázala vdechnout život. Silné 4*. „Po šichtě sem si dal holínky k boudě, ráno vám přijdu do práce a voni jsou ty holínky vokousaný. Jo…no tak sem si myslel, že jo, kdo by to moh bejt? Voni to byli ty ropáci! Joo, ale voni mně vám z toho udělali galoše na místo holínky! Já povídám no bodejť! Tak to bylo, a tak sem to viděl.“ (07.07.2014)

Jan Svěrák začal velmi dobře. Natočil krátkometrážní, avšak velmi uvěřitelné sci-fi o živočichovi z mostecké uhelné pánve, který si libuje v tom svinstvu, jež nám sice neprospívá, ale k životu jej potřebujeme stejně. Jak jsem napsal, jde o tu uvěřitelnost, protože tým, který film představuje, je složen z vědců a dokumentaristů, takže je to takové fiktivní National Geographic. Genialitu tohoto díla dokazuje fakt, že jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že ropáci existují. (28.12.2018)

„Ty ropáci koušou, to jsou vám takové zuby klimatický.“ Proste len ďalší dôkaz, že ak chcete robiť filmy, nepotrebujete rozpočet ale dobrý nápad a zopár ľudí okolo, na ktorých sa dá spoľahnúť. Svěrákov česko-slovenský krátkometrážny dvadsaťminútový počin z roku 1988 má vynikajúcu, miestami až hororovú, atmosféru, kvalitné technické „dokumentárne“ spracovanie (pôsobivá výprava, hudba, ropáci, presvedčiví herci, akustický prejav tajomných záhadných ropákov) a pôvabná mystifikačná hravosť; človek by takmer začal uvažovať, či ropáci naozaj neexistujú. Prvá polovica na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=bN4DR9zywrs a druhá tiež: http://www.youtube.com/watch?v=JrmoBuzeVGQ&NR=1 (22.05.2009)