Skalpel, prosím

...veľmi ospevované v tej dobe....ale v kine som sa nudil.....nebolo to zlé....ale nemalo to napätie,konflikt....nič bežný príbeh z nemocnice .....Barbara Brylska bola jedným z mála pozitív filmu žiaľ len staticky postávajúcim bez emócii.....záver:nuda a len čakáte ,že niekto už konečne otvorí ústa,aby sa to aspoň trochu pohlo dopredu.... (07.12.2020)

Když se na to dívám s odstupem času a vlastně poprvé v trochu jiném než dětském věku, působí to na mě jako vitrína tehdejší doby, skoro až surrealisticky zdémonizované prostředí nemocnice, šedotmavá pod kůži se zarývájící atmosféra márnic z doby, kdy nám bylo filmem předkládáno, že přijít do nemocnice je vlastně nekonečná lidská tragédie, kterou bude nutno řešit něčím tak tragickým, jako je operace za doprovodu tragicky žalostných myšlenek pana primáře, tragicky pro sebe přemýšlejícího o tom, že před ním stojí nemocný člověk, už ty názvy jako "operace mé dcery" v sobě evokují něco jako "tragédie mého dítěte". Když si dovolím to říct otevřeně, z určitého pohledu je tenhle film v dnešní době vlastně úplně směšný. I když, byl sem kolem roku 90´ na operaci, mohlo by se to nazvat "operace ve skleňáku" a tehdy to prostředí opravdu bylo jako kůlna Salvadora Dalího... Tok myšlenek, který ve mě vzbudil tento film je vpravdě nekonečný, musím se přinutit udělat tři tečky za větou a vzdálit se... (03.05.2018)

Jiří Svoboda točí dobré filmy a z těch co jsem viděla jsou dva vynikající - tento a Zánik samoty Berhof. Je zvláštní jak polistopadový komunista Svoboda dokázal v době, kdy byli komunisté u moci, natočit tak stylově čistý, naprosto netendenční film, který může fungovat v jakémkoliv režimu, v jakékoliv době. Jakoby se vznášel v prostoru a čase. Film o bezmoci těch mocných, kteří rozhodují o životě a smrti člověka, jehož tělo je jim dáno napospas a oni jsou jenom lidé, ne bozi, což si často pacienti neuvědomí a chtějí zázrak. (13.11.2014)

Stárnoucí neurochirurg uvízl na jakési pomyslné životní křižovatce, bilancuje, vede vnitřní monology a ze všech svých sil se snaží řešit/vyřešit vše, co ho v daném časovém období potká. Jedna si v takovou chvíli uvědomí, že je to i úplně obyčejný člověk, s manželkou, synem, že je to šéf, takže nese zodpovědnost za své oddělení (např. Volejníková), trápí se neřešitelnými problémy (doc. Krtek) a čeká ho velice těžké rozhodnutí ohledně operace malého Uzlíka, kde je cca 3% šance na úspěch a všichni kolegové stojí proti němu. Do toho všeho přivážejí do nemocnice zraněné z autonehody a on místo spánku nastupuje na operační sál... Výborné psychologické drama z chirurgické kliniky. A ještě malá douška na závěr Macháček-Brejchová-Brzobohatý-Mišovic úžasní. (25.07.2019)

Tak jsem si zase po letech zopakoval tento film z nemocničního prostředí. Trochu jsem se obával, že po letech už na mne nezapůsobí tolik jako tehdy (znal jsem i knižní předlohu Valji Stýblové). Ani po letech tento film neztratil nic na své působivosti, dokonce bych řekl, že zraje jak víno, čím starší tím lepší, i když lékařská věda od té doby hodně moc pokročila. Ta etika a mezilidské vztahy zdaleka tolik ne ... Plejáda filmových osobností (Macháček, Brejchová, Brzobohatý) i z Polska (Barbara Brylska) i roztomilý Uzlík, skvělá kamera i hudba a výsledkem je působivé psychologické drama, které považuji za jeden z nejlepších i "nejrealističtějších" filmů z nemocničního prostředí. Speciálně obor neurochirurgie je velice náročný, "chyby" se tu neodpouštějí a v tomto oboru uspějí jen ty nejlepší osobnosti (odborně i lidsky), ale i ony by těžko mohly vynikat bez maximální podpory celého týmu (analogie orchestru a dirigenta). A to právě nádherným způsobem popisuje jak knižní předloha, tak i film. Ne náhodou jedním z odborných poradců byl profesor Beneš.. (12.12.2017)