Silnější než já

„Mladou frontu“ jsou úvodní slova tohoto filmu, který pak dlouho, velmi dlouho vypadá na dvě hvězdičky: sice nikoli úplně marný, také však nepříliš zajímavý dokonale typický produkt své (přelomové) doby: strašně hustě drsňácká krimi s problematikou (přičemž nejhustější a nejdrsnější je zde Rodenova patka, již po právu oceňuje každý druhý komentující), v obou těchto aspektech klasika pozdně husákovské éry, s těsně posttotalitní erupcí povrchního nadšení z odstranění cenzury. Silně klišoidní je Přeučilova postava „pokryteckého ředitele“ a její postupy, jakož i marginální postavy a la „lhostejní spoluobčané“, ale ani typové z intru právě neoplývají přesvědčivostí, takže mi film připadal zajímavý převážně jen zobrazováním bezútěšné mrzkosti života mravně a ideově vykořeněných širokých nevzděaných vrstev tuzexového socialismu (s patřičnou kulisou šedivého velkoměsta) a ovšem také jako parádní retrokonzerva (už jen modes robes vrahových obětí nebo metalácké džisky stojí za to). Především mě, jako značnou část komentujících, frustrovala Šíchova (pro nějž je sexuálně motivované vraždění mladých žen nezvedenými výrostky zřejmě oblíbeným tématem) snaha slátat k sobě co nejvíce „souvisejících problematik“. Ale někdy v průběhu filmu mi to celé začalo dávat smysl: okamžitá moc (nadvláda) nad druhým, násilí, sex – všechny tyto aspekty jsou posléze organicky propojovány a to různými cestami: třeba via sexuální problém celého případu (viz třeba noc jiného učně s „dámičkou“, po níž následuje Rodenovo ráno); nebo via fenomenologické odkrývání podstaty šikany (z obou stran tohoto vztahu): na všech frontách se ukazuje neschopnost stát rovně před silnějším (zde upozorňuji na reflexi názvu „silnější než já“ v komentáři od jicholy) – v tomto ohledu není ani tak zajímavá „vzpoura holubů“, jako spíš pozdější vyšetřování „mazáků“; všímej si též šikanózního vystupování kriminalistů, nezapomeň, že mazáci byli původně též holuby, zahrň marginální postavy, atd., nebudu vše jmenovat: situace potřeby násilného přemožení (zjevně či skrytě mindrákózní) je přítomna na každém kroku. Zajímavou (byť nikoli podstatnou) spojnicí je v celém příběhu obojí role oné dámičky (prostitutka, policejní volavka). Zkrátka: nejde tu o naivní snahu postihnout kauzální souvislosti, nýbrž o ukázání rodové psychologické příbuznosti toho všeho, přičemž nepřehlédněme, že to vše jsou též složky vrahovy zvrácené potřeby, jejíž sexuální povaha je (ve filmu) skrytá a to možná i jemu samému - jeví se jako nenávist k sexualitě (a ovšem k ženám). Takže jsme na třech hvězdičkách. Celá finální sekvence (od dopadení vraha až po rozjezd titulků) pak přidává tu čtvrtou. „Psychologické vysvětlení“, které se zde předkládá, je sice poněkud naivně zkratkovité, ale podáno tak náhle a extrémně stručně jako pádná facka v samotném závěru působí nesmírně silně (čímž se ovšem působivost celé sekvence nevyčerpává). Doporučuji neupínat se na otázku realistického postižení případu a psychiky spartakiádního vraha a „skutečné události“ brát v potaz jen jako inspiraci. Výjmečně se mi vyplatilo přečíst si předem něco komentářů, jmenovitě ten od type_B, bez jehož náhledu „zobrazuje společnost, která je totálně v rozkladu“ by mi možná kvality tohoto filmu zůstaly skryty (bohužel však proto nemohu ocenit vtipnou a trefnou kritiku od Phobie). Otázku, zda jsou ony kvality autorským záměrem nebo kouzlem nechtěného, musím přenechat jiným. /// Dodatek po druhém zhlédnutí: Ty 4 hvězdy určitě nejsou příliš, celkový dojem na podruhé velmi dobrý. Jako nový poznatek dodávám, že instalatéři na fušce dostávají k obědu párky, Roden s milenkou snídá párky a pečetí to číšnice v hospodě, když nabízí Rodenovi jídlo: "...máme báječný párky, debrecínský". (02.04.2012) (méně) (více)