Nová šichta

S tímhle filmem jsem strávil docela hodně času - několikrát jsem o něm mluvil s Jindrou, viděl jsem rozpracovanou verzi, seděl jsem i na klauzurách, kde to bylo jako magisterský film... Takže jsem už slyšel hodně pochval i výtek, sám jsem několikrát pendlovat od tíhnutí k pozitivům (civilní, dobrý protagonista) k negativům (politicky bezzubé, někdy ne úplně plynulé a s haprující kauzalitou a kontinuitou). V tuhle chvíli u mě převažují ta pozitiva. Vše stojí a padá na tom, že je ten film velmi zevrubně natlačen na tradiční "hrdinovu cestu" jak podle příručky, což na jednu stranu vyvolává kýžený efekt, na druhou někdy ve jménu toho film ztrácí přirozenost a nabízí se otázka, jestli je dobré dělat to u dokumentu tak okatě, někdy i proti směru nabraného materiálu. Už jen to, kolikrát jsem se s tím projektem setkal, aniž by mě přestal zajímat, ale značí, že se podařilo najít a dodat něco zajímavého a nakonec povedeného i přes dílčí problémy. 3 a 1/2 (27.10.2020)

Že propustit tisíce horníků spjatých po dlouhé roky s hloubkou dolů nebude jednoduché, bylo snad jasné všem. Co ale s osudy některých propuštěných pracovníků udělá takový kurz programování, si málokdo troufal říct. Média byla nadšená, lidé skeptičtí...každopádně Tomáš Hisem z nedávno zavřeného Paskova do toho šel po hlavě. Zhruba v ten moment začíná dokument sledovat jeho cestu se všemi radostmi a problémy, které jsme my všichni, místem i myšlenkami vzdáleni od Ostravy, při tom fandění ‘programátorskému projektu’ opomíjeli. Že IT start-upy a personalisté nejsou nadšeni z lidí nad čtyřicet, že u pohovorů vítězí sympatie nebo že jeden kurz není a nebude samospásný... Kromě výběru sympatického hlavního hrdiny, který se se svou situací pere s přehledem, oceňuji skvělý výběr scén a hospodských rozhovorů ilustrujících pohledy Tomáše a jeho blízkého okolí. Režisér tak nenuceně vstupuje do několika náročných let života Tomáše Hisema a zprostředkovává divákům ze všech sociálních bublin silné zážitky a nové obzory. (28.10.2020)

Čakal som niečo viac, ale ani hlavný protagonista (s rodinou), ani režisér to nedokázal ponúknuť. Kamera sa dostáva do života bývalého baníka až neprirodzene blízko na dokumentárny film a tak hrdina musí hrať. Už úvodné scény z poslednej šichty ma nechali na pochybách, či tá čelovka nebude rotačný guľomet a vo vhodnej chvíli nespustí paľbu ako v poriadnej počítačovej hre. (18.01.2022)

Nová šichta je koncepčně čistý dokument s dobrou dramaturgií, atraktivním i zábavně zpracovaným tématem, svižným tempem, zábavností i hloubkou poselství – a to obzvláště v (post)koronavirové době. Jindřich Andrš to na první dobrou trefil výborně. Více zde. (08.07.2021)

"Mě se kdesi někdo ptal, proč nemáme rádi Spartu. Já řikám, ty vole ja nevim, to je geneticky dané, vole. – Mně to nedokázal vysvětlit ani můj tata. – První, co sem od taty slyšel, bylo, že Sparta, to sou kurvy, vole, pražské, ty vole.. :D A už se to veze celý život. Děcka, co ode mě první slyšely... pražský kurvy, že jo. :D" .... "Co chceš programovat, vagon s uhlem?"... "Tohle není Božkov..." – Smála jsem se, někdy mi bylo úzko, ztotožňovala jsem se, vzpomínala na někdejší hrdé, lokálně-patriotistické pořvávání na fotbale (jiný klub) a všechny ty fotbalové emoce, na garážové party s opileckým "Banik pyčo"... žila jsem to. S Tomem bych si aj teho Božkova dala, byť od střední školy ho (nechápu proč...🤔) fakt nemůžu cítit. Skvělá věc. Doufám v časosběrné pokračování! (15.01.2021)