Dámský gambit

Dneska jsem začal sledovat a po chvíli jsem se tímhle seriálem nechal vyšachovat až do poslední epizody, musím říct že jsem se mu vzdal naprosto dobrovolně a rád, protože je to až směšně dokonalý. Každá kompoziční diagonála, kvůli které v setu museli speciálně natáčet židle aby se vše sbíhalo geometricky přesně na střed, každá přesně sestříhaná montáž, naprosto přesně vedená scénáristická struktura, vše je dovedeno k dokonalosti podobné šachovému velmistrovi. A víte vy co? Není to nuda, furt je tam něco navíc. A to něco je Anya T. Joy, která je nádherná a dělá celé téhle show svůj vlastní ksicht a duši. Divíte se, že vás to bavilo ikdyž se o šachy nezajímáte? No ovšem, pravé souboje se totiž nevedou na hrací desce, ale tam někde ve vzduchu v atmosféře, která je díky střihové skladbě a hereckým výkonům opravdu, opravdu hustá. Ano, najde se tam pár věcí, které by šli kosmeticky upravit. Já osobně měl třeba problém s peripetií v předposlední epizodě, vlastně ale pořád perfektně chápu proč tam je. Dá se tomu také vytýkat možná předvídatelnost, která je způsobené tím, že seriál opravdu jede podle šablon a vždycky na jistotu... Ikdyž jsem, ale přesně věděl kdy se musí objevit daná postava, nebo kdy přijde zvrat, vše bylo tak dokonalé až jsem si nemohl pomoct. (26.03.2021)

Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. (27.01.2021)

Dost dlouho jsem chodila kolem tohoto seriálu s tím, že šachy jsou mně na míle vzdálené, takže nic pro mě. Pak i ten název zaváněl emancipovaností, prostě jsem váhala celkem dlouho. Až praskly ledy a pětky mých uživatelů mě přiměly přehodnotit můj ambivalentní vztah k tomuto seriálu a střemhlav jsem se na něj s rizikem ublížení na duši vrhla. Díky za to, že jsem to udělala. Vynikající výběr hlavní představitelky a dokonalá gradace celého příběhu mně nedovolily, abych dělala velké pauzy a já to dala téměř na jeden zátah. Maličko přimhouřím oči nad tou malou troškou vaty a jdu do plných s čistým svědomím. A věřte, že na tenhle seriál fakt nemusíte nutně umět hrát šachy. (14.11.2020)

Šachy miluji. Jedná se o duševní sport, který rozvíjí myšlení, paměť, fantazii, přesnost či vůli. Tato hra mi zásadním způsobem napomohla k tomu, abych se stal zdejším hororovým expertem. V mládí jsem byl dokonce šachovým mistrem a právě Dámským gambitem jsem každou partii zahajoval. Je fantastické, že roli Beth Harmon ztvárnila zrovna Anya Taylor-Joy, jednoznačně nejpůvabnější, nejcharismatičtější a nejlepší herečka současnosti, která opět dostála svým mimořádným kvalitám a v minisérii The Queen's Gambit doslova exceluje. Vydařená adaptace, která těží z interesantního a inspirativního příběhu o šachové "Lisbeth Salander". Bez hluchých míst, velmi chytře napsané (včetně práce s metaforickou rovinou) a gradující do strhující koncovky. Uděluji čtyři silnější hvězdy. (24.10.2020)

Tak sa najprv ukľudníme. Seriál je vonku tri týždne a už sa stihol dostať do prvej dvadsiatky?! Znamená to, že je naozaj natoľko kvalitný alebo že je aktuálnou módou, ktorú nahradí opäť niečo iné a budeme tu mať tonu práve-je-to-in-geniality každý mesiac? Za mňa skôr to druhé, pretože QG si ide tou najklasickejšou šablónou športovej drámy o geniálnom talente s vnútornými démonmi, ktorých musí poraziť, aby sa dostal na vrchol. Že Beth láme súperov ako slamu a len jej archnemesis ju dokáže poraziť v zásade nie je nič zaujímavé. Zaujímavé na QG sú úplne iné veci. Napríklad, že 1) to nie je seriál o šachu (o tom sa tu dozviete fakt málo) ale o šachistoch a ich vášni k hre (čo je koncept mimochodom veľmi podobný Wongovmu Grandmasterovi) 2) je úžasným spôsobom apolitický a ideologicky neutrálny; vysmieva sa tak z kresťanskej nenávisti voči ateizmu ako aj z antisovietskej (dnes antiruskej) paranoje Američanov 3) archnemesis Borgov (a vôbec všetci šachisti) nie je žiadny šablónovo neférový hráč ale noblesne chladný férový počítač 4) je tu v tejto úlohe výborná Anna Taylor Joy 5) na seriál to má jedinečnú réžiu, svietenie a kameru a 6) bod číslo 5 ešte podtrhuje a to zdôrazňujem naprosto monštrózne geniálny color grading a farebná harmónia scén. Len kvôli tomu bude mať u mňa 5 hviezd ale nemôžem nevidieť, ako počnúc príchodom Townesa do Moskvy seriál tvorcovia úplne šablónovo zabili starostlivými medvedíkmi na druhom konci telefónu. Trochu mi to vynahradila posledná scéna prechádzky po Moskve (tá je bezpochyby geniálna a až ňou sa Beth stala Grandmasterom) ale bude to len na 9/10 (06.11.2020)