Dámský gambit

Mat. Mat všem známějším herečkám mladších pětatřiceti let současnosti udělila Anya. Herecky dechberoucí, ošklivá je až je pěkná, tahle šikovná Anya. Úchvatný seriál od obsazení, režie, přes scénář, hudbu, výpravu, pecka. A Marcinek? Tak Marcina mám v hledáčku už roky a jeho angažmá v Dámském gambitu mě roztetelilo hned v úvodní scéně. Musela jsem to zastavit, jestli nemám vlčí mlhu. Tenhle polský sexy bombarďák strčí hravě do kapsy všechny Clive Oweny nebo Gerardy Butlery a já se srdečně raduji, protože tuším, že se jedná o jeho další vstupenku do velkého světa filmu, v němž tak rádi vidíme Mads Mikkelsena, Javiera Bardema nebo Christopha Waltze. Správně. Pouštím bujnou fantazii z uzdy na špacír a pokud budou na programu Bondovky, myslím se šarmantním čtyřicátníkem bělochem 007, který má koule, páru, dobře vypadá a umí hrát, uměla bych si ho dost dobře takto představit. Samozřejmě si ho umím představit i všelijak jinak. Ale protože jsem realista a je mi jasné, že Polák asi těžko na cosi tak ryze anglického dosáhne, vezmu zavděk i rolí hlavního záporáka. Každopádně frajer, který zasluhuje pozornost. Apropó, když jsme u těch oblíbených chlapů-herců, ne že by na tom záleželo, ale všimli jste si, že si tady drží první místo Johny Depp? Jako vážně? Čím to? No já neříkám, taky na něj ráda mrknu, ale tak trošku objektivity a solidního úsudku by ve vkusu samozvaných kritiků neuškodilo. Kde je takový Sean Connery? Já vám to prozradím: na 49. místě. Hmm. Co už. A třeba takový Kevin Spacey- 18., Jeff Bridges 118. a Jack Nicholson- 11. Přitom páni herci co do četnosti kvalitních rolí, ale především excelentních výkonů. Inu ale vox populi, vox Dei, Jack Sparrow je vetší popcornová bžunda, že jo? Jestlipak by to nechtělo trošku svědomitější invence? (14.11.2020)

Silná střední hra, ale strašně slabé zahájení i koncovka. Dámský gambit mě zklamal svým začátkem, po kterém jsem si nebyl jist, zda tento seriál ještě budu sledovat, zaujal dějem ve svém jádru, ale příliš neoslnil závěrem. Je super vidět seriál, který se dokáže věnovat něčemu tak nudnému a někdy zdlouhavému jako jsou šachové zápasy. Samozřejmě tady absolutně nejde o genialitu jednotlivých tahů, ale hlavně o interakce mezi jednotlivými postavami a jejich okouzlení šachovým světem. To je to hlavní a to je to co funguje. Postavy samotné však za moc nestojí, děj je předvídatelný. Jako divák jsem navíc nedokázal ocenit ubíjející životní peripetie mladé Beth a už vůbec ne nezajímavý začátek v dětském domově. Fandit jsem Beth nedokázal, ale vášeň pro šachy, kterou spolu s ostatními kolegy sdílela se na mě jako diváka přenést podařilo. Velmi zdařila je i vizuální stránka, která velmi dobře pracuje se světlem a tóny, až to připomíná staré dobré filmy noir. Nakonec musím uznat, že mě pozitivně překvapilo zobrazení Ruska bez jeho přílišné démonizace. Závěrečné pomrknutí na diváka je trapné a celkové uzavření všech dějových linek strašně slabé a bez překvapení. Vyvrcholení podle manuálu trochu zklamalo, na druhou stranu ale přiznávám, že Queen's Gambit si v žádném momentu nehrál na to, že by byl něčím podvratným, ale s radostí a lehkostí využívá koleje, které před ním vyjelo spoustu jiných filmových děl. (30.12.2020)

Ačkoliv se mi to ve výsledku docela líbilo (a tak, jako jsem brečela, když našla zeď z výstřižků ve sklepě, jsem už u popkultury nebrečela dlouho), tak mě The Queen's Gambit stejně spíš jenom utvrdil v přesvědčení, že vlastně nemám moc ráda seriály. Bývá v nich tolik místa na věci, které ve výsledku nic neznamenají... A musím se povrchně přiznat, že pokud v nich nehrají moji oblíbení herci, tak mám často problém vůbec udržet pozornost. Tady mě nejvíc zajímal vztah s maminkami a některé to pozlátko kolem na mě docela fungovalo, ale něco tedy vůbec. Byla jsem velmi ráda, že se na konci vrátila kamarádka z dětství, aby dala věcem trochu zdravé ženské perspektivy. Zajímavě mírně netradiční charakter hlavní hrdinky, zda by to mohlo být tím, že knižní předloha je poměrně "stará". Protože ano, děti, knížka z roku 1983 už je dneska skoro čtyřicetiletá. Všechno se mění a pomíjí. I já už mám na hlavě stříbrné vlasy. Copak asi udělám dál. Každopádně Anya Taylor-Joy nalíčená podle Marisky Veres, krása. A ještě péesko, za nejlepšího soupeře jsem považovala toho dětského ruského šachistu. (27.01.2021)

Nemám moc v oblibě aktivistické projekty mající za cíl ještě dnes v západním světě vést dávno dobojovanou bitvu za ženská práva, Beth Harmonová je samozřejmě ryze fiktivní postava, ale tenhle seriál je tak bravurně natočen a hlavně skvěle napsán, že nemohu jinak - tohle je seriálový majstrštyk! Až překvapující otevřenost vyprávění, nečernobílý pohled na hlavní hrdinku i její okolí, absence patosu, který tenhle typ dramat obvykle provází, velmi podařený casting i dobová realita USA 60. let...a samozřejmě královská hra v šach...tohle vše dělá ten seriál velkým... (25.10.2020)

Při výhledu na nadcházející seriály jsem Dámského gambita vyškrtnul ze svého radaru a vrátil se k němu, až když tu viselo oněch skvostných 90%. Anya Taylor-Joy je sice moje oblíbenkyně, leč není čas ztrácet čas v takové záplavě seriálů těmi pouze průměrnými nebo dobrými. A ač jsem kdysi chodil do šachového kroužku, moc mě to nezajímalo ani tématicky. Nicméně již od prvního dílu musím suše konstatovat, že je tento seriál vycizelovaným režijním majstrštykem Scotta Franka, který své hodinové díly vyplňuje na 100% zajímavým obsahem a žádnou vatou. A jelikož se jedná o minisérii, zůstane Queen's Gambit legendární navždy a světlým bodem tohoto debilního roku...90% (20.12.2020)