Quo vadis, Aida?

Nejsem odbornicí na konflikt mezi bývalými jugoslávskými republikami a jejich různými frakcemi, takže nedokážu posoudit, nakolik byla ta či ona strana vyobrazena v tomto filmu realisticky, jestli se jedné nebo druhé příliš nestranilo či naopak nebyla vykreslena v příliš negativním světle. Trochu jsem se obávala, aby mi to, že neznám podrobnosti téhle hnusné války, nebránilo při sledování v zážitku, ale nakonec to nevadilo vůbec. Tenhle film má totiž podle mě zejména ukázat pocity člověka, který se ocitl někde uprostřed rozbrojů, které sám nezpůsobil, přesto, i když nechce, musí bojovat - o prosté přežití sebe a své rodiny. A všechny myslitelné emoce, které takový člověk může zažívat, tenhle snímek zobrazuje a předává mistrně. Naděje, beznaděj, láska, nespravedlnost, bezmoc, všechno tu je. Výborně realisticky natočené a zahrané. Vedle Aidiny "linky" na mě silně zapůsobilo například i zobrazení určité beznaděje nizozemských vojáků, kteří možná i chtěli něco udělat, ale prostě kvůli rozhodnutím těch výše postavených (a samozřejmě i některým vlastním chybným rozhodnutím) nezmohli nic. A když ke konci sledujete, jak žena chytá ruku svého dítěte, které je už jen kostrou a mluví na něj, je vám opravdu jedno, jestli je Srbka, Bosňačka nebo kdo vlastně. Zase jednou si říkáte, jak nesmyslné a kruté tyhle války jsou a jak na ně nejvíce doplácí obyčejní civilisté. O to hrůznější vám to připadá, když si uvědomíte, že když se události z filmu odehrávaly, už jste si taky chodili po světě, že se nedíváte na nějakou prehistorii, ale na poměrně nedávnou minulost. A tak jste aspoň rádi, že se tu zase jednou vyloupl film, který všechny tyhle věci dokáže předat tak působivě, podle mě i širšímu publiku, což je důležité proto, abychom na to všechno nezapomněli a měli větší šance, že si to vážně nebudeme chtít zopakovat. (25.10.2021)

No, občas ti takle na skorobalkán zajedu malovat a jednou když sme tam jeli s tomem, tak sme si v autě dali historii tědlech "válek". A pak tam jednou s náma jel fotřík "pomáhat" a ten říkal, že srbové sou vlastně takový blakánský rusáci, což je prostě špatně. Tohle je film o tom, že v tědlech těžkých dobách moddré helmy nemohli vlastně vůbec nic, stejně jako ve Rwandě. Tady teda neumřelo tolik lidí jako v africe, ale smutný je, že o tom celý Svět věděl a stejně se nic nestalo. A vůbec nejhoší na tom je, že i dnes něco podobnýho probíhá, všichni o tom ví a stejně se najdou pitomci, kteří budou obhajovat rusáky. Strašný :o( (23.04.2024)

UNPROFOR a OSN budou jednat tak, jak poručí agresor, který tu agresi rozpoutal.Dodnes mám v paměti obrázky v tv, kdy NATO provádělo kobercově nálety......Po třiceti letech natáčet filmy a jakože kdo byl větší zvíře?Mrtví byli na obou stranách.Jenomže ti žalovat nemohou a živí už nějak tu historii překroutí. (01.04.2024)

Je tu podobný vzorec ako pri Titanicu - okolo fiktívneho príbehu jednej rodiny je vykreslená tragédia jednej historickej udalosti. A keďže ide o vyobrazenie osobného boja hlavnej hrdinky, tak sa dá odpustiť tendenčnosť a neriešiť, či sú tu Srbi tí najväčší grázli a či aj Bosiaci páchali vo vojne zverstvá. Masaker v Srebrenici tu je vyobrazený verne a navyše vynikajúco po filmárskej a hereckej stránke. (18.12.2021)

Ten konec, i s přihlédnutím k tomu, že je to relativně nedávná historie, je naprosto zdrcující. Je to završení i tak mrazivého a napínavého snímku, který je na všech frontách skvělé vyveden. Od castingu, kamery, až po scénář a hlavně herecké výkony. Ačkoliv film vyvolá spíše negativní emoce (tu hořkou pachuť v ústech po skončení pamatuji ještě teď), na základě jejich intenzity to beru jako důkaz výjimečnosti snímku. Doteď nevíme, jak to Aristoteles doopravdy myslel s tou katarzí u tragédií, ale mám pocit, že se i tak dostavila... (22.08.2021)