Run Hide Fight
Režie:
Kyle RankinScénář:
Kyle RankinKamera:
Darin MoranHudba:
Mondo BoysHrají:
Thomas Jane, Radha Mitchell, Isabel May, Eli Brown, Treat Williams, Barbara Crampton, Cyrus Arnold, Joel Michaely, Tom Williamson, CG Lewis, Cindy Vela (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sedmnáctiletá Zoe Hullová využívá svůj důvtip, schopnosti přežít a soucit, aby bojovala o život svůj i svých spolužáků proti skupině střelců, kteří v přímém přenosu stříleli ve škole. (Canal+ Action)
Videa (1)
Recenze (57)
"Run Hide Fight" mal podľa mňa všetky predpoklady na to, aby sa to stalo dobrým filmom. Témou je to stále aktuálne, mohlo to priniesť nejaké zaujímavé myšlienky a občas je pravda, že niekoľko sa ich von dostane. Okrem toho film v zásade nie je zle natočený. Väčšinou. V úvode je niekoľko scénok, ktoré pôsobili celkom presvedčivo a skutočne. Najmä keď Zoe v náručí zomrie jedna z prvých obetí. Okrem toho Isabel May podľa mňa celú dobu pôsobí suverénne a dokáže film v niektorých momentoch celkom slušne pretlačiť dopredu. A svoju rolu zvláda v rámci možností dosť dobre. Takže čo sa stalo, a kde nastali problémy s filmom? Úprimne v jeho zloduchoch. Naši chlapci so zbraňami (plus jedno dievča) sú v mnohých momentoch tak neskutočne otravní, že miestami som mal problém ich počúvať. Tristan je "hlboký mysliteľ" a okrem toho veľká celebrita, ktorá na každú vetu musí mať hlbokú myšlienku s komentárom, kde sa mi z neho išla absolútne zatočiť hlava. Chris je zase absolútny magor, ktorému sa zbrane nikdy nemali dostať do ruky a pôsobí, že by viac potreboval psychiatra než čokoľvek iné. A jeho monológy typu - "I am looking for the source of sound now" a podobne sú fakt strašné. Okrem toho postava Radhy Mitchell mi tu úprimne prekáža. Nepotreboval som, aby naša hrdinka mala ešte aj pred sebou svoju mŕtvu mamu, ktorá jej radí. Neviem. Ono... myslím si, že film miestami drží nejakú tú atmosféru a je tu aj pocit nebezpečia a ohrozenia. No sledovať našich zloduchov, ako absolútne zlyhávajú a ako cieľom Tristana je len byť na kamere a urobiť zo seba celebritu a je naštvaný, keď sa svet viac zaujíma o Zoe než o neho je skutočne tragikomické. Nemyslím si, že je film stratou času, ale s určitosťou môžem povedať, že svojou témou mohol byť oveľa silnejší, oveľa viac thrillerový a naši zloduchovia mohli pôsobiť ako skutočná hrozba. No pôsobia viac ako tupí komici, ktorí sú vedení človekom, čo má len kopec rečí. Hodnotenie: C+ ()
Ta kontroverze okolo vzniku filmu je zajímavější, než samotný film. Film je pojat jako Smrtonosná past na střední škole s teen hrdinkou. A z počátku to funguje, jelikož je to civilní a hlavní hrdinka krvácí a dost věcí pokazí. Problém je, že s přibývajícími minuty je to hloupé a nelogické a více béčkové. Motivy záporáka jsou podivné, chovaní policie je divné a celkově je to zbytečně dlouhé a chybí tomu tah na bránu. Ještě, že je ve filmu Thomas Jane a Isabela May jinak by to bylo ještě o třídu horší. Z mého pohledu jde o promarněný potenciál, jelikož kdyby se vsadilo na větší civilnost, tak by to bylo lepší. ()
Moc jsem od tohoto filmu nečekal a dostal jsem dobře natočené akční drama, kterému nechybí slušná depresivní atmosféra a díky krátké stopáži to celé rychle uteče. Největším kladem je ovšem velice dobře zvolená hlavní představitelka, protože Isabel May má evidentně nejen talent, ale i nezbytné charisma a díky tomu se do role rázné dívky, která se postaví ozbrojeným spolužákům, kteří se rozhodli zaútočit na její školu, bez problémů hodí. Scénář je sice plný nelogičností, ale to je u podobných filmů běžné. Důležité je, že film si na nic nehraje a jedná se o přímočarý snímek s jednoznačným poselstvím. ()
Tenhle film do žánru high school shooting nepřináší nic nového. A jak víme, byli tu režiséři, kteří se s tématem poprali daleko lépe (Gus van Sant, Villeneuve). Je to dobře natočené, dá se na to dívat, ale používá to takové ty klasické berličky a klišé. Uvedu pár příkladů: únavné rozhovory hlavní hrdinky s matkou, které se vůbec nepovedly, akční scény průměrné, padouch, který svléká sexy učitelku, ale pak je vyrušen atd. Je zajímavé, jak film může získat nálepku jakéhosi "alt-right" či "right-wing" (ultrapravicového) filmu. A to zejména kvůli zapojení Bena Shapira a severu Daily Wire. Přitom nikdo tam nijak politicky vyhraněný není, narozdíl od filmu Hunt, který skutečně kritizoval levicové liberály. Kritika uživatele JFL mi v tomto přijde přehnaná. Určitě lze namítnout, že film vychvaluje držitele zbraní, ale to skoro každý akční film. Ono akční hrdina většinou musí umět střílet, takže to těžko může být člověk, který odmítá vzít do rukou zbraň. ()
Galerie (25)
Photo © Cinestate Run Hide Fight
Zajímavosti (20)
- Učitel francouzské literatury čte z knihy „The Sweet Cheat Gone“ a vysvětluje, že Marcel Proust zemřel hned po napsání tohoto textu. Ve skutečnosti, když Proust v roce 1922 zemřel, pracoval ještě na třech dílech svého slavného sedmidílného románu – „In Search of Lost Time“, „The Prisoner“, "Sladký podvodník zmizel" a „Time Regained“ byly vydány posmrtně. (Johnny.ARN)
- Zbabělý bezpečnostní důstojník, který utíká a pak se nedobrovolně pomočí, je poctou Scotovi Petersonovi, školnímu bezpečnostnímu důstojníkovi přítomnému střelbě na střední škole Stoneman Douglas v Parklandu na Floridě. Stoneman, který byl později obviněn ze zanedbání péče o děti a zaviněné nedbalosti, se během střelby slavně vykašlal na studenty, ačkoli jeho úkolem bylo je chránit. (Johnny.ARN)
- V čase 01:20:00 Zoe (Isabel May) vstoupí během obléhání do jídelny a na stěně za ní v pravém dolním rohu obrazovky je vidět stín kamery. (Johnny.ARN)
Je možné hodnocení filmu odstřihnout od jeho tvůrců a jejich problematických stránek? Rozhodně ano, respektive je možné si jich vůbec nevšimnout, pokud se daní filmaři nesnaží stavět na odiv. Tvůrci "Run Hide Fight" si ale bohužel nemohli pomoct. Při tom po většinu stopáže servírují formálně solidní žánrovku, která s trochou pozastavení nedůvěry (suspension of disbelief), tedy s odhlédnutím od lapsů ve vnitřní logice v zájmu podívané, solidně šlape. Dokonce se to i chvílemi tváří sympaticky emancipačně a progresivně, přičemž provázání motivů sociální hierarchie ze středoškolských filmů s holčičí variací na "Smrtonosnou past" také vzájemně funguje (když mu chcete fandit). Pochopitelně se nekoná nic srovnatelného s Van Santovým "Slonem", Villeneuvovu "Polytechnikou", Johnsonovými "The Dirties", Poppeho "Utøya, 22. července" nebo ostatně s jakýmkoli filmem, který hlouběji pojednává třeba jen o dospívání ve školním kolektivu, ať už je to cokoli z početné skandinávské produkce na toto téma nebo třeba tvorba Johna Hughese. "Run Hide Fight" se spíše řadí k žánrovkám, které cílí na teenagery a dávají jim kombinaci (melo)dramatu s brakovým, ale právě proto také poutavým rámcem – ať už to jsou "Hunger Games", "Budoucnost nejistá", "Danny's Doomsday" nebo tuny teen niche obsahu na Netflixu. A v tomto rámci film funguje obstojně. Díky svižnému tempu i výtečné hlavní představitelce se mu daří zahánět nejen příliš okaté scenáristické nedopečnosti, ale i ono mírné zablikání kontrolek na straně diváka v několika scénách, které by mohly vyvolat otázky, o co vlastně tvůrcům jde ideologicky. _____ Jenže filmaři nechtěli zůstat jen u podprahových sdělení a sami vyložili karty na stůl tím nejstupidnějším způsobem – okázale pompézní agitační písní fláknutou přes závěrečné záběry. Potom už nijak nepřekvapí, že mezi producenty figuruje vedle ultrakonzervativního komentátora Bena Shapira také kontroverzní producent Dallas Sonnier, který nikterak neskrývá své pravicové postoje. Na začátku zmíněné povznesení tvorby nad osobní postoje není míněno jako volání po autocenzuře. Poukazuje pouze na to, že naopak pávě díky tomu si můžeme třeba bez problémů užít Polanského filmy, protože z nich nedělá pamflety za zproštění své viny. Ostatně i zevrubná obeznámenost se Sonnierovou problematickou osobností podobně nemůže poskvrnit kvality jeho nejznámějších produkcí, autorských projektů S. Craiga Zahlera. Jednak proto, že nejsou koncipované primárně ideologicky, a navíc svou komplexní a mnohoznačnou morálkou sveřepě podvracejí striktně konzervativní či jakkoli glorifikační čtení. _____ "Run Hide Fight" nehlásá žádné extrémní nebo ultrapravicové názory. "Pouze" divákům podsouvá alibistické postoje americké zbrojní lobby, která navzdory děsivému množství domácích teroristických a atentátnických ataků na školách nadále prosazuje laxní legislativu. Záporáci, ale i hlavní hrdinka jsou vykresleni přesně podle klasických argumentů konzervativních komentátorů v čele s osazenstvem Fox News. Ti vždy opakují, že střelci přece byli evidentně magoři, za jejichž činy nelze nikoho vinit, zatímco na druhé straně tuze rádi používají slogan, že ozbrojeného zlého člověka může zastavit jen ozbrojený dobrý člověk. Za těmito postoji se skrývá absolutní nezájem k jakémukoli systematickému řešení na úkor současného statu quo. "Run Hide Fight" vykazuje stejnou ignoranci k hledání cesty ven z krize násilí a vyloženě utvrzuje zmíněné názory. Proto má jeden ze zdejších mladistvých teroristů podobu až směšně karikaturního blázna, ale proto také ústřední záporák nikdy neřekne svůj záměr. Žádný totiž nemá, neboť se jím tvůrci nehodlají zabývat. Spokojí se pouze s výmluvou, že to je nabubřelý sociopat, který populárním členům školního kolektivu závidí jejich výsluní. Nejokatěji a nejobludněji se pak ideologie projevuje ve figuře teroristy-nerda. Ve scéně, kdy vyjevuje svou motivaci, a hlavně v reakci hrdinky cíleně tvůrci bagatelizují téma šikany, o němž se jako o systematickém problému a triggeru mluvilo kolem střelby na Columbine. Ostatně reference pouze k jednadvacet let starému masakru dále utvrzují, že tvůrci striktně odvracejí zrak od podhoubí současného násilí v ultrapravicových ideologiích a xenofobii. Chtělo by se odkázat na výše řečené vymezení "Run Hide Fight" vůči jiným filmům na podobné téma a obhajovat ho jako eskapistickou žánrovku, která si neklade za cíl o něčem vypovídat. Jenže tady si opět tvůrci sami podrážejí nohy, když režisér a scenárista v oficiálním prohlášení z programu benátského festivalu říká, že mu naopak šlo o diskusi na palčivé aktuální téma. Svou žánrovou fantazií zcela odstřihnutou od reality tvůrci otevírají leda otázky po zodpovědnosti, taktu a míře empatie na straně jich samotných. () (méně) (více)