Bílé peklo

I když mám k filmu stejné výhrady jako k jeho známějšímu mladšímu bráchovi z r.2010 The Way Back, je to holt film záživný a pohledný a epický, a proto ho hodnotím tak, jak honotím. Není možná až tak záživný a pohledný a epický jako onen jeho mladší brácha, ale třeba jeho příběh se zase jeví o něco málo uvěřitelnější, pokud tedy divák přistoupí na hru a uvažuje naoko o tom, že by se něco takového opravdu mohlo stát. Chci ale zdůraznit že vím, že se jedná o fikci, abych nevypadal jako hejl. (07.01.2018)

Na film jsem se začal dívat aniž bych věděl, o čem vlastně pojednává. Zaujal mě název filmu. Když jsem na začátku zjistil, že film dělali Němci, tak jsem si říkal, že to bude spíše průměr. Hodně jsem se zmýlil. Již počáteční scéna ve vlaku je mistrně zvládnutá a natočená. Samotný pracovní tábor se jevil autenticky, což se mi zamlouvalo. Hlavní hrdina mi byl docela sympatický. Kdo mi ale sympatický nebyl a zahrál svou roli opravdu nejlépe, byl ruský zástupce velitele, který byl opravdu skvělý a v této roli bych si nemohl představit nikoho jiného. Následný útěk mohl sice být kratší, ale i tak se tam našly chvíle, při kterých se mi tajil dech. V rámci německých filmů vysoký nadprůměr. Hodnocení: 85% (26.06.2016)

Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." (10.11.2007)

Jarek Haxnavica to sepsal též, a to podstatně stručněji: Du du du, du po ledu, a dopředu du, a dozadu du! Du du du, du po ledu, a dopředu du.....Byť již léta tvrdím, že nácíček nemá právo si postesknout, neb měl zůstat sedět doma na prdeli a ne se srát do zbytku světa, tento film jednomu vtlačí do mysli i trošku toho soucitu a pochopení. Doporučuji však navařit pár barelů kávy a pod oční víka zarazit sirčičky. Jinak přijdete o velkou část potulky wehrmachtmanna po sajůzu! Né, že by to vadilo. (21.03.2013)

Film je údajně natočen podle skutečné události. Dejme tomu, nebudu o tom polemizovat. Jde jistě o vcelku kvalitní německý film, ale bohužel ho poněkud sráží jistá hollywoodizace. V Evropě umíme točit filmy bez těch hollywoodských hurá šíleností, falešných slz, prostřihů na děti modlící se k Panence Marii apod. Cesta za svobodou to byla dlouhá a strastiplná a chvílemi bohužel i pro diváka. No ale o nějak výrazně špatný film nejde a každý ať si z něj vezme, co chce. Pro mě to byl jen takový běžný, lehce oddechový kus - kvalitně natočený, jak už jsem napsal. (18.09.2013)