Malcolm a Marie

Jeden z těch sobeckých filmů (podpořený černobílou paletou), který si zřejmě Sam Levinson potřeboval natočit, ale kromě něj to nikomu dalšímu nic moc nepřinese. Washington se Zendayou to samozřejmě hodně herecky táhnou, vlastně jsem se nenudil, ale že by mi to něco dalo, to říct nemůžu a nevím, komu bych to doporučil jako oddechovku na večer. Ale sošky by se hrnout mohly...60% (15.02.2021)

Podobně jako filmy od A24 je toto art film pro lidi, co nikdy neviděli art film. Vlastně je to o něco horší, Malcolm a Marie je film, který vám ústy postav (ne)přímo ŘÍKÁ, že je autorským uměleckým dílem. A pokud to nepoznáte, jste blbý kritik, který nerozumí filmařským technikám a všechno mechanicky interpretuje skrze rasu nebo feminismus. Nic proti tomu, zrovna tenhle šleh na adresu kritické obce je celkem přesný a zčásti oprávněný. Protože pokud bych se rozhodl Malcolm a Marie v nějaké recenzi obhajovat, šel bych na to právě přes jeho estetiku. Jestli je na Levinsonově nabubřelém filmu něco podnětného, tak to, že jde vlastně o parametrický film. Jde o filmařské cvičení v možnostech toho, jak natočit a inscenovat dialog mezi dvěma postavami - rozhádanými partnery - pokaždé trochu jinak, pomocí jiných stylistických parametrů. Vodítkem k tomu je ostatně hned první okázale stylizovaný rozhovor po příchodu z premiéry, kdy Zendaya stojí ve dveřích a kouří a rozvášněný Washington krouží pokojem jako tygr v kleci. Přičemž kamera při tomto kroužení střídavě sleduje jeho a střídavě staticky pozoruje Zendayu a na konci celého dlouhého záběru dochází k drobným obměnám / narušením téhle normy. To je ukázková práce s opakováním a variací na rovině stylu, kterou pak film v průběhu dál rozvíjí, byť už ne tak originálně. Chtěl jsem vůči Malcolm a Marie být vstřícný, ale nakonec mě vyloženě otrávilo, jak se ten film bere vážně a přitom je uvnitř tak bezduchý a prázdný. Oběma postavám ve výsledku nevěřím ani Ň, protože jsou to do značné míry hlásné trouby Levinsonových scenáristických exhibicí a frustrací. Text tady vyhrává nad charakterizací, a budiž, může to být záměr, ale to neznamená, že mě to nemůže štvát. Když každé druhé slovo v rozsáhlých monolozích proložíte slovem "fuck", vážně z vás není druhý Tarantino. (10.02.2021)

Hezky to vypadá a hrají tam hezcí lidé a dobří herci zároveň. Bohužel to na mě působilo hloupě. Nemám rád, když se film snaží být chytrý a není. Když dělám film, který je celý jen o dialozích a ty jsou rádoby inteligentní a vyjadřující se k současné společnosti, ale ve skutečnosti pouze prázdné, nevěrohodné a tím pádem iritující, tak je to špatně. Nehodnotím, protože jsem to nedokoukal. (05.03.2021)

Černobílý herecký koncert hlavně Zendayi s atmosférou a chováním postav jako na houpačce. Velice zajímavý nápad s řešením nově vzniklého filmu v kombinaci se vztahovou krizí. Člověk si tak trochu připadá jak v divadle, jak kdyby se díval na jeviště. Pro jednou se mi dokonce líbilo i zakomponování "bílých názorů" na momentální tmavší filmovou tvorbu a hlavně JDho monolog na dané téma byl naprosto výstižný. Dialogy celkově nejsou nějak špatné, ale už každý z nás zažil lepší. Příběh více není, než je, ale pokud ho mám brát jen a pouze jako art inscenaci dvou herců na dané téma, nemůžu si moc stěžovat. Jako plnohodnotný film jde MaM brát dosti těžko. (13.03.2021)

Levinson sa miestami utápa v až príliš učesaných dialógoch, ktoré nepôsobia z pohľadu zvolených protagonistov dokonale prirodzeným dojmom a jeho dielo vyložene nedvíha ani úplný záver. Divadelný štýl však nie je vonkoncom na škodu a dôraz na ústredný pár sa vypláca vrchovatou mierou. Ako John David Washington, tak Zendaya totiž predvádzajú takmer dokonalý herecký koncert a je radosť sledovať v takmer každej chvíli - akokoľvek ich filmové postavy prežívajú skôr presný opak. 70% (18.01.2022)