Zázračný hlavolam

Po letech viděno znovu a hodnocení opraveno o jednu hvězdu nahoru. Má to nakonec spoustu působivých míst a spoustu hodně dobrých hereckých výkonů (zvláště představitelé místní dospělácké moci jsou skvělí), byť jako celek ten film klopýtá. Ale je tu ta nálada léta dávno v propasti času zmizelého, pak všechny ty dvorky, ploty, kůlny, zahrady, sklepy, prostě příměstská "divočina", která je protkána stezkami a zkratkami, které jsou známy jen zasvěceným - takový ztracený klukovský ráj (no, trochu i holčičí). Škoda, že scénář nedostal do ruky Miloš Macourek, ten by z tohoto námětu udělal onačejší dílo. (17.12.2014)

Krásně nečekaný návrat do dětství. Pamatoval jsem si dvě scény, ale neznal název filmu a už vůbec netušil, že je to první film mého oblíbence pana Soboty. Němohra pana Landovského /43/ při předvádění velblouda a dalšího je prostě úžasná. Nu, je to svěží, bez hluchot a určitě zajímavé pro všechny generace. (05.06.2020)

V rámci svého žánru výborný snímek. Perfektní dětští herci a velmi milé obsazení. Vostrčil, Trégl, skvělý pár Kostelka - Růžičková či mlaďoučký debutující Sobota (zajímalo by mě, kdo ho poté přivedl k jeho tajtrlickému herectví, zde působí zcela normálně). Dětský svět a možnosti bez hranic způsobí ve městě krásný, absurdní zmatek, jenž by měl sloužit všem lidem. Morální status dětí zde sympaticky převyšuje ten dospělácký. Souboj dětské fantazie s přírodními a fyzikálními zákony i krásná šedesátková atmosféru, kterou zde upřesňuje skvělá hudba a dobově vymóděné děvčata na ulici. (10.08.2014)

Česká dětská pohoda se vzpomínkou šedesátých let. Příběh, který mi lehce připomíná svým soubojem, astrálního světa dětí s pokřiveným světem dospělých, filmovou klasiku Až příjde kocour. Na rozdíl od něj je však trošku amatérský, což ale spíše přidává na atmosféře filmu, ve kterém je pro chlapce polibek dívky horší než sevření španělské boty ;-). (20.06.2015)

"Rád jsem třeba navštěvoval chemický kroužek. Avšak jednou tam v mojí přítomnosti došlo k výbuchu, který byl později prohlášen za explozi, takže tam již nechodím."                                                                                                        Dětský film, velice vzácná kategorie, která dnes už vymizela. Dnes se točí rodinné filmy (jako by stejné kalhoty mohl nosit vnouček i dědeček) u kterým se většinou nebaví nikdo. Ale v minulosti se na dětského diváka dbalo, dostával svoje. Tento půvabný kousek byl natočený dávno před Dívkou na koštěti, předběhl i Pány kluky či seriál Bylo nás pět. I když některé vtípky evokují piškuntálie z Pana Posledy, jde o humor hravý, jak se na menším městě nebo větší vesnici bavily všechny děti. A kdo by si nepřřál nějaký ten kouzelný zvoneček či prsten, džina v lahvi, či přáníplnící klobouk? Rozdí mezi splněním klukovských snů (já chci koně, já velblouda) je patrný, když dostanou do ruky kouzelný kroužek dospěláci (ať jsem poručík!). Příjemný snímek zasazený do malebného Nového Města nad Metují. Škoda, že se šetřilo kvalitním materiálem, minimálně ty malebné kulisy by zasloužily širokoúhlý formát. Filmový debut pro Luďka Sobotu.                                                                      "Já nepiju. Já hasím!" (12.02.2015)