Smrt na černo

Velmi průměrné československé krimi zabývající se distribucí poválečného nedostatkového textilu na černý trh. Toto téma samo o sobě se nezdá býti příliš zajímavým a filmové zpracování to jen potvrdilo. Film postrádá potřebné napětí, tempo je pomalé, zápletka předvídatelná a hlavní pachatel J. Langmiler je všem zřejmý už od začátku. Bohužel nemohu prohlásit, že film drží nad vodou aspoň známé herecké osobnosti, jichž se ve filmu vyskytuje opravdu mnoho. V. Brodský, ač skvělý herec, zde jako hlavní představitel ramena zákona nedokáže zaujmout natolik, jak bývá zvykem, avšak to kladu za vinu mizernému scénáři. Ve vedlejších rolích by se dali nalézt přesvědčivější výkony, např. S. Budínová jako milující mecenáška podnikavého J. Kanyzy, ostrý kriminalista J. Přeučil, tradičně nepříliš bystrý J. Lábus či italský kouzelník v podání L. Kopřivy stojí za zmínku. Celkově právem zapomenutý film. (26.06.2012)

Strašné. Padesátá léta, to byl čas doznívajících let čtyřicátých, obzvláště u nás, kam vše přišlo vždy tak nějak s drobným zpožděním z toho velkého světa. Od spojenců k nám dorazila v plné razanci móda i styl hudby, kdy parketům vládly velké orchestry a móda byla elegantní. To vše těsně před rokem 1948, kdy vše najednou zašlo jako květy po prvním mrazu tu u nás bylo hojně vidět byť byl na trhu skutečně nedostatek lecčehož a soudruzi už měli seznamy těch, které zlikvidují v první vlně... Evropa byla válkou vyčerpaná a třeba taková Anglie, byť jeden z vítězů války by bez pomoci z nevyčerpatelné Ameriky zemřela hlady. Nedostatek byl samozřejmě i u nás a tak měl černý trh žně. Kdo měl peníze, mohl se dostat k lecčemuž co na obchodě měsíce nebylo. Film Smrt na černo se zaměřuje na šmelinu s látkami a textilem. Sice tam občas projede staré auto, platí se poválečnými penězi a na kabaretech či obchodech jsou ještě jména soukromníků, to je ale jinak vše co by mohlo budit zdání, že se film odehrává v roce 1947. Všichni jsou totiž oblečení jak se na rok 1976 slušelo. Účesy na pěšinku, košile s dlouhými rohy límečků atd... Prostě práci s dobovými reáliemi si tvůrci nedali žádnou. Herci hrají tak nějak unaveně a celé je to strašná nuda. Nevím jestli tenkrát někdo v kině u této kriminálky poposedával napětím, ale já zvažoval, že to vypnu. Film je navíc neskutečně tmavý a ze scén točených v noci slyší divák jen dialogy... Děs, běs. tady to nebylo ani o nechtěné zábavě z normalizačního filmu. Navíc di fakt nemyslí, že v sedmdesátých létech někoho zajímalo jak se šmelilo po válce s manšestrem a dalšími druhy látek... Hvězda z milosti. * (17.06.2018)

10% - A tohle bylo jako co??? Kdyby byl tento film natočen v padesátých letech, dalo by se to svést na naivitu tehdejší doby, kdy většina lidí věřila na světlé zítřky a myslela si, že je buduje. Ale o dvacet let později? To už je spíš na nějakou diagnózu. Kromě všudypřítomné naivity byl film ještě velmi nudný a nezáživný, nevím, jak si tvůrci mohli myslet, že někoho může bavit sledovat pátrání po původu ukradených látek z poválečného černého trhu. Tím spíš, že ta smrt avízovaná v názvu filmu přišla až téměř úplně na konci a ještě byla taková divná. A nevytrhl to ani pokus o „oživení“ v duchu šantánu. Spíš nebylo jasné, jestli tvůrci chtěli natočit vážný film anebo komedii. Scenárista Drahoslav Makovička si aspoň vyzkoušel koncept, který o pár let později o trochu úspěšněji použil ve filmu „Anděl s ďáblem v těle“. (21.12.2015)

Ze začátku to vypadalo na hroznou nudu. Nebyla to právě vybroušená detektivka, podivné bylo, že vyšetřovatel černých obchodů seděl ve skladu, kde byly textilie z černého trhu uskladněny, a tam se také vyšetřování konalo. Dosti hloupé bylo neustálé usínání Jarky Obermaierové. Postupně však děj nabýval na srozumitelnosti a nepostrádal jistou dávku napětí. Suma sumárum - průměrná detektivka. (08.05.2020)

Naprostý žánrový mišmaš, který míchá atmosféru spíše 30. let než roku 1947, šantány, kapitalisty a hodné komunisty, hazardní hráče a kasaře, italského varietního "umělce" v Kopřivově podání, a takové množství postav, až by si z toho člověk šel psát zápisky z podzemí. Jsou chvíle, kdy je otázkou, zda se daná scéna skutečně odehrává, či zda nejde o sen některé z postav. Všeobecnému zmatku přispívá hodně i kamera, sama zmatená jak panic poprvé v ložnici se slečnou. (10.03.2013)