Billie Eilish: The World's a Little Blurry

nejsem žádný skalní fanoušek,nicméně jméno Billie Eillish mi není cizí a některé její písničky se mi i dost líbí.Z tohoto pohledu jsem s tímhle dokumentem poměrně spokojen,protože je tu hezky ukázán "zrod" hvězdy,od psaní písniček s bráchou v dětském pokoji,strachu z negativních komentářů a hledání lásky (rodina,kamarádi,přítel) ,přes turné až po pomyslný prozatímní vrchol v podobě hudebních cen a statusu hudební superstar.Stopáž je sice vražedná a skoro dvě a půl hodiny je na podobný dokument poměrně hodně,ale úplné vaty tu není naštěstí tolik...70% (27.02.2021)

Připomínalo mi to domácí video.Nic o nepříjemných věcech. Vidíte pohled do zákulisí a sérii detailních záběrů. Většinu dokumentů s přemrštěnou stopáží strávíte ve zpěvaččině pokojíku . Příběh dokument postrádá zcela. Pobavil mě obdiv 19 leté zpěvačky k megahvězdě Justinovi Bieberovi, který je pro tenn už důchodce. Pamatuji si jak jsme se v Čechách Bieberovi posmívali a chodila  na něj děcka. (30.08.2021)

Jako člověk, jehož hudební vášeň se zasekla na úrovni Tarantina v 60. letech, Billie neposlouchám a poslouchat zřejmě ani nezačnu, byť mi její styl překvapivě nevadí a rozhodně ho považuji za originální a osobní. To ostatně potvrzuje i dokument, který chce být osobní až na dřeň a nabízí spoustu záběrů přímo z 'kuchyně', kde se peklo i jedno z nejoceňovanějších hudebních alb posledních let. Moc kvalitní dokumentaristická práce to vpravdě není - motivy se spíše plácají na sebe bez zjevné chronologické nebo tematické provázanosti a svou délku si jen hutnost materiálu vždy neobhájí. Ale určitě to má něco do sebe, protože něco do sebe má i ta holka. Trpí možná standardními neduhy poslední dívčí generace, neboť vyrůstala zamilovaná do Justina Biebera a jako prvního kluka si našla debila, jenž byl na pěst už z jedné fotomontáže, ale její osobnost je dozajista fenoménem, který ještě neřekl poslední slovo. A dokument ji vysvléká dostatečně na to, aby byli její největší fandové nadšení a neutrální čumilové jako já prohlédli ten závistivý opar 'mimozemské celebrity' a vnímali Billie jako (ne)obyčejnou holku ze sousedství, která o sobě nemá kdovíjak vysoké mínění. Ona sama se nevyhýbá vyprávění o své temné stránce dospívání a o problémech se sebevědomím, které mají především na texty jejích písní zásadní vliv - a jak vidno, její sdělení zaníceně následují vrstevníci po celém světě, kteří si sami podobnými úzkostmi ve většině případů procházejí (a kdo tvrdí, že jimi v pubertě nikdy neprošel, tak s velkou pravděpodobností kecá). Chtělo by to aspoň nějaký autorský vklad, který by Billie více konfrontoval v těch klíčových otázkách vztahu jejích pocitů s tvorbou či osobní image, ale v tom jednoduchém pozorovacím formátu je tentokráte dost přirozených a silných postřehů. 60% (06.03.2021)

Jestliže byl vedlejším tématem Grety Aspergerův syndrom, u její vrstevnice Billie Eilish je to deprese, úzkost a suicidální myšlenky. Film upřímně, zblízka a s větší intimitou než jiné dokumentární portréty popových hvězd ukazuje, jak Eilish s pomocí hudby nepříjemné stavy konstruktivně zpracovává, ale jak jí psaní písniček a poskakování po pódiu zároveň psychicky i fyzicky ničí. Paralelně s jejím vzestupem sledujeme, jak přejímá kontrolu nad svou hvězdnou image a stále nesmlouvavěji vzdoruje tlaku, aby se podřídila požadavkům zábavního průmyslu. Její důraz na autenticitu obsažený v hudbě i veřejném vystupování odráží i dokument, z něhož jsem neměl pocit, že by se snažil konstruovat určitý obraz a napasovávat její příběh na prefabrikovaný „rags to riches“ narativ. Připomíná spíš volné pásmo domácích videí a observačních, často nadstandardně dlouhých záběrů ze soukromí, prokládaných koncerty (v jejich případě je ovšem také víc prostoru věnováno dění v zákulisí, ne samotnému vystoupení). Tahle neučesanost na jednu stranu posiluje pocit, že jsme zpěvaččce nablízku a že ji vidíme takovou, jaká opravdu je, na druhou se vzhledem k enormní stopáži situace dost opakují a chybí zřetelnější vývoj a rytmus. U dalšího portrétu, který nepochybně časem vznikne, bych ocenil, kdyby šel k věci stejně zpříma jako Eilish, a kdyby věnoval víc prostoru rodičům, kterým film vděčí za některé ze svých nejpůvabnějších momentů (např. otcův částečně starostlivý, částečně povzbudivý, ale ne mentorský monolog o bezpečném řízení, když Eilish ve svém Dodge Challengerovi vyráží na první sólo jízdu). 65% (16.03.2021)

Nejsem "skalní fanda", ale před nějakou dobou jsem i jako dědek zbystřil a řekl si tyvole, ta holka má něco do sebe a muzika zdaleka není žádný strojený pop shit. Tady to je ultimátní pohled na sourozenecký power duo, od skládání desky roku v děcáku až po velkou horskou dráhu superstar. Přičemž zvolený intimní styl (nulový distanc) jen zvýrazňuje autenticitu, lidskost a špičkový rodinný zázemí - takový domácí support by mohl kdekdo závidět... A já mám slabost pro dobře odvedený hudební dokumenty, takže sice poněkud delší, ale s řadou silných chvil, graduje a ve finále za 5☆ (x) (27.02.2021)